Maniodepresivní robot Marvin
Ve skutečnosti jsem naprosto pozitivně myslící člověk, avšak chvílemi se cítím jako maniodepresivní robot Marvin (a ten na tom byl ještě dobře).Ptáte se kdy?Neptáte a to je právě ta chyba.Ale protože vás vůbec neznám tak vám to povim.No třeba teď, když mi klávesnice nechce psát některý písmenka.Vám to příjde trochu blbý, ale vžijte se do mé situace.Já píšu dvěma prstama …klik…chvíle hledání dalšího písmena…klik klik…zase chvíle hledání…klik… no a tak se nedivte že chytám nerva.A ještě si k tomu přidejte tu panickou hrůzu z Irundy, která mi za chíli napíše co to tu melu za kraviny a kolik sem provedla hrdelních zločinů proti jeho computernosti…se nedivte, že pak sem na těch anticosik co už ani nevim co sem tam napsala.No.A jestli to někdo dočet až sem tak je to Franta ze Španěl, bo tak dlouho mě nikdy nikdo v životě neposlouchal.BZG hugo cabine, totaly broken of slavery…colonial literature…jo už mi zas hrabe…
Uložte si tento článek:
Jaggni to!