My Dvě

Prvák bez zaváhání odpoví, že to jsou 4.

Druhák se trošku zamyslí, ověří všechny předpoklady a na kalkulačce spočítá, že to jsou čtyři.

Třeťák napíše několikastránkový program v Pascalu nebo Céčku a po několika hodinách práce doje k výsledku čtyři, ovšem s přesností omezenou kapacitou počítače.

Čtvrťák se zamyslí a už sedí u počítače a vymýšlí nový programovací jazyk vhodný právě pro tento druh úlohy. Po probdělé noci strávené usilovnou prací dostane odpověď, že jsou to asi čtyři, ale není si výsledkem zcela jist, protože použitá metoda je pouze aproximativní a přesnější výsledek by si vyžádal mnohem větší úsilí

Pokud tu samou otázku položíte páťákovi před státnicemi,zoufale složí hlava do dlaní a rozpláče se se slovy: “Copak si musím všechny konstanty pamatovat?”

——————————————————————————————

Malá příhoda závěrem

Alenka:
 ”program:facka
   begin;
   readln(facka);”

Irushka:
  “writeln(’au’);
    end;”

——————————————————————————————

(pro rejpaly a podobné šťourající individua)

var:
dim Target as Osoba
set Target = Irushka
sub Lisk()
pocet = Inputbox “kolikrat:
for i = 0 to pocet
fceFacka(Target, Ruka_Prava, 10)
end sub
public function fceFacka(Cil as Osoba, Cim as Zbran, Sila as integer)
dim Time as double
Time = 0
Do while abs(Cil.x-Cim.x) > 0
Cim.x = Cim.x + 1/2 * Sila / Cim.weight * Time
Time = T+1
Loop
end function

Alenko, probůh, co jsi to požila?

S údělem feťáka nikdy ses nezžila.

Apendix jest střevo mé básnické

zanícen radostí z choroby psychické,

s rozborem básničky pomoci nemůže

(avšak k akutní bolesti milerád pomůže).

Tímto veršem končí má stať,

s dílem svým šíleným náhle se ztrať.

Irushka

Já..jak krásné slovíčko. Ale což když používá se často? Ano já jej často používám a ano jsem sebestředný egoista. Naštěstí to o sobě vím a snažím se to krotit. Však jsem v tom nevinně. Když nikdo zájem nejeví, je mou povinností stát se schyzofrenikem a povídat si alespoň sama se sebou a oslovovat se já. Chápu, že když se ocitnu ve společnosti začíná to býti lehce či těžce nevhodné, a proto již končím s touto promluvou neb koná se veřejně.

Milá Irenko,

jak sdělit své mínění mám,

nutnost mě žene k činu,

kráčím a stále jen tam,

kde po chvíli zhynu.

Já, ano já chtěla bych říci,

nemám odvahu k tomu,

však v hlavě rána zvící,

přiblížila mě k zlomu.

Tedy slyšte národové,

slyšte, teď rozhodnu:

držím se diety bodové,

co vidím to zbodnu.

A nyní úkol pro tebe má drahá,

utvoř rozbor básně mé,

čeká tě slavná dráha,

tetky básňokritičné. =)