Rétorika
Já jako tvor od přirozenosti plachý a před lidmi velmi stydlivý, no to vám budu třeba taky jednou vyprávět, mám potřebu si toto kompenzovat. Mám panickou hrůzu z veřejných hlasitých promluv, kdy řečníkem mám býti já. A proto a tudíž kdykoliv mám příležitost k tvorbě písemné, své slova směřuji k davům ač pomyslným. Hlásám své názory, myšlenky a nevím co ještě a cítím se jako antický rétorik, který promlouvá k davům ze svého pultíku v prostřed náměstí…no dobře takhle se necítím ale to je jedno. Vpodstatě se snažím říci, že…ne teď sem na to přišla, to je úplně normální vyšinutí všech písálků i renomovaných autorů. Oni již předem pyšně předpokládají uveřejnění a posléze úspěch u tísíců čtenářů, a proto svá slova směřují k nim k těm tisícům. Ojojoj a já jsem propadla do této pýchy s nimi. Nyní proto omluvte mne, jdu zpytovati své svědomí…ne nejdu už nevim co psát a proto jdu, vždyť co pomůže pouhé zpytování…
Uložte si tento článek:
Jaggni to!