My Dvě

Jdete si klidně po chodníku, sluníčko svítí, ptáčci zpívají, nádherný den, ale kdoví proč lidi, všichni lidi, přecházejí na druhou stranu ulice. Nastoupíte do autobusu, na dalších stanicích postupně přibývá cestujících, všude jsou už místa obsazená tak se začíná stát. Ale vždyť u vás je místo vedle volné, proč si nesednou. Vystoupíte a hned uvidíte skupinku svých známých a spolužáků. Jdete k nim a přidáte se ke kroužku. Naráz ztichnou. Ne nápadně, ale přesto trochu nepřirozeně rychle. Uvědomí si to a opět se pokusí zapříst hovor. A takové a podobné věci a situace vás provázejí po celý čas. Proč se vám všichni vyhýbají? Co jste udělali? Celý vesmír jako by se odklonil jen aby nemusel být tak blízko vás.

No tohle je celé jedna velká blbost, ale já si tak stejně někdy připadám…