My Dvě

Již nikdy více nepiš poesii. To řekla profesorka mé spolužačce, která místo slohu napsala báseň.

Já osobně asi taky neznám pravidla, pro psaní tohoto žánru, avšak rovněž mám tolik odvahy či spíše drzosti, že píšu a básním. Sic jen občas, když slepé střevo se mi zanítí by nevidělo výplod můj, ale přeci jen. Tedy rozhodla jsem se potěšit vás přítomností dalšího dílka až skvostu. Však počkati musíte než napadne mě trochu sněhu aj nápadu. Tehdy já sednu a z klávesnice kouřiti se bude, rychlostí nevídanou světla blízkou stvořím onu věc a podělím se s vámi. Tedy jen vyčkejte chvíli. Již připravuji se inverzí…