My Dvě

“Tak jaký mám dnes program?” otázal se sekretářky. “V deset hodin se koná porada s vedoucími jednotlivých oddělení, pohoštění je již připraveno. V jednu hodinu máte pracovní oběd se zástupcem konkurence, restaurace hotelu Inglen. Ve čtyři se dostaví vaše matka, tedy se budou podávat tradičně koláčky a čaj. Večer jdete se svou přítelkyní na romantickou večeři, místo vybírá ona.” dokončila výčet a odešla připravit ranní kávu.

My lidi jsme strašně rozporuplné přímo schizofrenní bytosti. Na jednu stranu se snažíme odstranit vše přirozené, lidské, přírodní a normální, co nás obklopuje a činí z nás lidi a poutníky na planetě Zemi. A naopak…

Jídlo. Jelikož bez něj nemůžeme fungovat, udělali jsme tak rafinovanou věc, že to chce až potlesk. Strava pro nás nepředstavuje pouze doplnění paliva a energie na další cestu. My jej povýšili na společenskou událost. Při jídle se setkáváme se známými ale i cizími lidmi, trávíme dlouhý čas na hostinách či jen nad hrníčkem s čajem. Kdysi se návštěvy vítaly chlebem a solí. Moje babička těžce nese, když odmítáme nabízené jídlo. Láska prochází žaludkem, a proto všichni chodí na ony romantické večeře. Mnohé dárky jsou v poživatelném stavu. A tak dále a podobně.

Již dlouhou dobu přemýšlím, jak se to stalo. Jaká kritéria muselo právě jídlo splnit a proč jiné stejně obyčejné a často i nutné věci vypadly, prohrály.

Dnes jsem si na to vzpomněla, protože i babička dala obrovského čokoládového zajíce. A jelikož čokoládu mám moc ráda a jídlo jako takové ostatně taky, mohla být babička šťastná, že mi něco dala.

A to pořádně. Už dlouho sem nebyla tak naštvaná jak teď. Oni si klíďopíďo vysílají mistovství světa a nic mi o tom neřeknou. Přímo to tají. A přitom moc dobře vědí, jak jsem se na to těšila. Ani dospat nemohla. A neustále si říkala, tak kdy už to bude? Hmm, včera jsem zjistila, že už bylo. Nevím ani jak bylo. Cítím se hůř, než pes, kterému vytrhli kost z tlamy.

Dneska jsem u snídaně četla Melvilla, Moby Dicka, a musela si sednout k netu ke slovníku, jinak bych nedala ani odstavec. Ale vůbec to nepomohlo a po dvou stranách letěl Malville do kouta.

Prostě nálada na rekreaci u Čudského jezera. A když k tomu připočtu všechno a všechny, kdo mě v poslední době naštvali, tak myslím, že se nevrátí dřív jak po prázdninách. Ještěže ty jsou.