Horám.
Oblaka se vás dotýkají,
studí kapky deště,
slunce paprsky hřejí,
co víc chcete ještě.
Jak běží dny,
shůry shlížíte,
čas je prázdný,
stále tu stojíte.
Nic však jste, jen prach,
a v prach se změníte,
skončíte v tmách,
naprosto zmizíte.
Já obdivně začala,
však co znamenáte(?),
jak žížala,
v hlíně se hrabáte.
Nemáte moc, sílu ani,
ON je víc,
já neřeknu vám, páni,
mně líbíte se sic.
To je dobře jen,
tak být má to,
krásný den,
udělán proto.
My kochati se můžeme,
vaší nádherou,
a končím snahy mé,
stát se poetou.
Uložte si tento článek:
Jaggni to!