My Dvě

Je to tak obrovské zoufalství nebo šílenost nebo co? Jak se to mohlo stát, že já, taková normální tichá holka, udělala něco tak nepředstavitelného? Co mě k tomu vedlo? Jak mě to vůbec napadlo?

Vždycky jsem si myslela, že můj pud sebezáchovy funguje na stopět procent. Ale momentálně asi ani na jedno. Po době totální apatie vůči všemu a všem se stalo tohle. A přestože se pomalu začínám probouzet z omráčení, pokračuju v tom a dále to rozvíjím. Jakoby neexistovala ani ta záchraná brzda. V ruce držím jen to ucho, ale napojení do řídící kabiny je fuč. Prostě se řítím do zkázy a nemohu tomu zabránit. A vy tomu taky nezabráníte, protože vůbec netušíte a nemůžete tušit o čem to tady vůbec vykládám.

A to je dobře, protože zrovna ty (Iri) bys mě roztrhala na kusy, kdybys to věděla, co vím já. Prosím neptej se mě na to. Až bude ten správný okamžik, vše se dovíš. Ono to možná vůbec nebude tak, jak myslím.

No ale řekněte, je to zoufalství nebo ta šílenost?…nebo oboje.