Procházka.
Pondělí, 31. Březen 2008Tak sem byla v neděli ve Valmezu. A myslela si, že pojedu vlakem. On jel. Ale já nejela v něm. Další jel za hodinu a čtvrt. Sem si řekla, že se projdu na další zastávku (Krhová). Tak sem se tak šourala, jen co noha nohu mine. Ale když sem došla do Krhové furt sem měla dost času. Hmm, jak je to daleko do Hrachovce? Hmm, kdyš půjdu krapet rychleji, tak to stihnu. Došla sem do Hrachovce. Mno, pořád mám fůru času. Hele, jak daleko je to do Zašové? Pravda, do Zašové je to opravdu trochu dálka…ale…když půjdu opravdu rychle…ták..ták… Tak sem šla do Zašové. Na cestě mě minula Rožnovka, jak jela do Valu. Sem si dokráčela do Zašové, počkala ještě asi pět minut, přijel vlak a já dojela domů.
Musím se s vámi o tuto cestu podělit, protože to byl krásný zážitek. Jen tak si jít.Mohla jsem v klidu přemýšlet a srovnat si některé věci. A hlavně mě bavily pohledy lidí v autech. Takové zděšení a zároveň soustrast. Jak mohu jít po svých, když existuje taková vymoženost jako auto. Naprosto nechápali. To je ten dnešní člověk. Nezná již chůze, nezná pochodu, procházky. Jen si vozit tu svou zadní část. No však na to jednou doplatí.