My Dvě

V pátek nám vyhořelo cosi co je tam dole na chodbě. A ono jak to vyhořelo, tak to nefungovalo. Což znamenalo, že nešlo světlo.
Ale přijel hodný pán s nevrlým výrazem a světlo už jde. Jde i teplá voda a internet. Sem mu ale nestihla poděkovat, tvářil se nevrle a já ho něchtěla otravovat a tak sem čekala až se bude tvářit mile. Ale on mezitím odešel. Ale jde nám světlo a teče teplá voda a Aluška si může oddychnout, protože se jí nenasáčkuju do vany :)

Irushka

Tak jako aby bylo jasno. To vůbec ale vůbec nebylo pěkné od ní. Toto se nedělá před třídou. No dobrá sem tupá a nevím jak se menuje Hálek, teda teď už to vím, ale to nemění nic na tom, že to od ní bylo bekané.
Ano, byla to jeho třídní. Ano, několikrát nás spolu viděla. Ano, chtěla mi poradit. Ale mohla to udělat jinak. Bych chtěla vidět, VÁS všechny jak byste se tvářili a jak by vám tak asi bylo, kdyby vaše češtinářka ve chvíli naprostého stresu se vás s úsměvem na rtech a se zdánlivě dobrým úmyslem nahlas přes celou záhadně pozor dávající třídou zeptala, jak že se to jmenuje váš milý. To vůbec není dobrý pocit, ba až trochu trapný, řekla bych. Ale což už. Můj Hálek to pochopil, zasmál se, obejmul, políbil… to už vědět nemusíte :) Ale důležité je, že si nemyslí že sem blbá. Možná myslí, ale neříká.
Ale za tu otázku má u mě vroubek, češtinářka jedna. Mohla se zeptat jinak. Třebas:”Jak se jmenuje otec kluka, se kterým chodíš?”

Irushka

Toť otázka, jež mě trápí. Tedy netrápí spíš jsem zvědavá. Já totiž napsala něco velmi pěkného morseovkou na lavici. A někdo se to pokoušel rozluštit. Akorát znal pouze píseno “h” a “k” nebo něco takového. Proto se tam teď budu dívat častěji, jak s tím postupujou. A taky to asi přepíšu propiskou, zatím je to jen tužkou a trochu se to maže.

A jestli zjistí, co je tam napsané, možná, že napíšou něco oni…jé, to je napínavé=)

Proč lidi tak nehorázně závidí a nemohou přenést přes srdce, když je někdo chytřejší než oni sami. Chytrý člověk je okamžitě označen za šprta, jsou vytahovány nejrůznější příběhy z jeho života a je pomlouván, ať udělá, co udělá.

Konkrétně teď mluvím o jednom spolužákovi ze semináře. Ví vše, skoro vše. Navíc má velice sebevědomé vystupování a několi tiků (jako ťukání s propiskou). To nesmírně vadí zbytku osazenstva. Jakmile se vzdálí ze třídy, ti blbani a blbanky ho začnou kritizovat.

Ne, aby si z něj vzali příklad, a začali se více zajímat o předmět, který si vybrali ke studiu. Neříkám, že onen spolužák je dokonalý a nemá své chyby, ale kdo taky je, že?

Dnes mě velice zaujalo, jak si jedna blbanka, pečlivě pamatovala nelichotivé události ze spolužákova dětství. Ale pět států jižní Afriky na ni bylo moc.

Irušák mě nařkl, že zde píšu moc pesimisticky. Ale co mám psát, když kolem mě se dějou takové věci. Já mám prostě povinost se o ně podělit.

A nehodlám to lámat přes koleno jak někdo…

p.s. kdo se identifikujete, neberte to jako urážku, vždyť jsem si dala tu práci a vytvořila spešl novotvar, jen pro vás, na zakázku.