Blbanky a blbani.
Proč lidi tak nehorázně závidí a nemohou přenést přes srdce, když je někdo chytřejší než oni sami. Chytrý člověk je okamžitě označen za šprta, jsou vytahovány nejrůznější příběhy z jeho života a je pomlouván, ať udělá, co udělá.
Konkrétně teď mluvím o jednom spolužákovi ze semináře. Ví vše, skoro vše. Navíc má velice sebevědomé vystupování a několi tiků (jako ťukání s propiskou). To nesmírně vadí zbytku osazenstva. Jakmile se vzdálí ze třídy, ti blbani a blbanky ho začnou kritizovat.
Ne, aby si z něj vzali příklad, a začali se více zajímat o předmět, který si vybrali ke studiu. Neříkám, že onen spolužák je dokonalý a nemá své chyby, ale kdo taky je, že?
Dnes mě velice zaujalo, jak si jedna blbanka, pečlivě pamatovala nelichotivé události ze spolužákova dětství. Ale pět států jižní Afriky na ni bylo moc.
Irušák mě nařkl, že zde píšu moc pesimisticky. Ale co mám psát, když kolem mě se dějou takové věci. Já mám prostě povinost se o ně podělit.
A nehodlám to lámat přes koleno jak někdo…
p.s. kdo se identifikujete, neberte to jako urážku, vždyť jsem si dala tu práci a vytvořila spešl novotvar, jen pro vás, na zakázku.
Uložte si tento článek:
Jaggni to!