Perelandra o kousek dál.
“Ransom si uvědomoval, že vstává, blíží se k Nepříteli a vykřikuje anglicky věci, které jsou možná bláhové: “Tak ty si myslíš, že si tohle nechám líbit?” křičel. “Vypadni z mého mozku! Není tvůj, to ti povídám! Vypadni!” A jak křičel, popadl veliký, ostrý, rozeklaný kámen. “Ransome,” skřehotal Nečlověk. “Počkej! Jsme oba v pasti…” jenže Ransom se rozhodl k činu.“
A ještě o jeden malý kousek dál.
“Pak se obrátil k Nečlověku. Neviděl sice takřka nic, co by se dalo nazvat hlavou, ale Ransom si řekl, že raději nebude riskovat. Uchopil tělo za kotníky a dotáhl je až na okraj propasti. Několik vteřin odpočíval a pak je shodil dolů. Na vteřinu uviděl, jak se tělo černá proti moři ohně, a potom už byl konec.“
Uložte si tento článek:
Jaggni to!