My Dvě

začátek týdne: Jana oznámila, že nejede na Procházku růžovým sadem. Když jsem chtěla spojit družstvo s Želém a Terko, zjistila jsem, že oni nakonec taky nejedou.

v půlce týdne: teta od Jany, která s náma měla jít na Krále ledové arény, si zlomila nohu. Naštěstí za sebe našla náhradu v podobě manželovy sestřenky.

na konci týdne: Barušce zakázala maminka Procházku růžový sadem, kvůli počasí a zakazovací náladě.

výsledek: z celého Valmezu, tedy pěti přihlášených, jsem zůstala sama.

No prostě hrůza. Na žaludeční vředy. A nekontrolovatelný tik v levém uchu.

“Ale já bych o tom nic neřekl,
i kdybych spadl z vršku domu!”

“…moc blízko nechoď…
když se rozlítím - rozsekám všechno,
co vidím.”
<trochu mi to připomíná mého drahého>