My Dvě

Tohle je akce, která se letos konala už po čtvrté. Jedná se o závod maximálně čtyřčlených družstev. Začíná se pozdě večer a končí druhý den v odpoledních hodinách. Mezitím mají týmy čas obejít deset stanovišť, najít ukryté šifry a vyluštit z nich, kde se nachází klíč k odemčení výhry. Běhá se tak různě po kopcích s černobílou mapou v ruce, nanejvýš je povolená buzola. Celkem se ujde tak kolem padesáti kilometrů.

No tak na tom sem byla teď o víkendu. Už podruhé. Byla to docela sranda. Protože jsem zůstala jedinná pozůstalá z mého bývalého týmu, Luky(jeden z organizátorů) mě pověřil vedením jiného týmu, tedy přesněji dva asi patnáctiletí kluci neměli s kým jít. On totiž musí být vždy někdo nad osmnáct, já sice taky nemám, ale už skoro jo a Luky mi asi důvěřuje=)

Tak sme šli. Lilo, mrzlo, vítr s námi mával. Nespali jsme a šli durch. Párkrát jsme se ztratili (ano já měla v ruce mapu) a jednou dokonce z mapy vyšli úplně. Ale nakonec sme obešli osm stanovišť, našli sedm šifer, kolik sme jich vyluštili vám říkat nebudu, žalostně málo.

No a s bolavýma nožičkama jsme se umístili na pátém místě. Takže jsem obhájila umístění z loňska=)

Ale bylo to super jako vždy. Jan doufám, že příště to vyjde líp s počasím i s týmem.

” Ta stvoření by člověka pořád jenom komandovala a dávala mu něco odříkávat!”

“Poslal jsem pro ně znovu se vzkazem, že bude lépe poslechnout.”

<Stále mám pocit, že to psal čistě o NĚM>