My Dvě

Si sedíme na chodbě a poctivě se učíme do dějáku, když kolem přejde Jiřík a bezelstně hlodne: “Co ste tu tak samy, samice?”

1. asi budem mít o dva stupně sníženou známku ze semináře, za zabloudění…

2. David neumí říct “ř” a chtěl by okusit lidské maso…

3. taťka furt hrotí moji přihlášku do autoškoly, ale já se tam bojím jít…

4. z celé naší třídy budou pomocní optici nebo obsluha rentgenu (ale to není nic nového)

5. Jiřík se v neděli těší na školu a nemá rád prázdniny, prý nemá kamarády, že ho nikdo nemá rád…

6. Haná je sice bohatý kraj, ale saláty dobré nedělají

7. v Jedovnici s námi budou i vysokoškoláci a Solanský pravil, že já a Irenka budem muset spát s ním a Markem v chatě, aby nás ohlídal…

8. už jsem u jedenácté kapitoly Plavců na Sázavě, je to takový smutný příběh…

9. musíme udělat mapu kešek, aby námi Vítek a Jirka mohli chlubit i nadále

10. nevím kdy pojedem na sedmou keš, nemám čas ani s kým…

a to by jako mohlo pro tuto chvíli stačit, či nikolvek?

Ták, jak už vešadlo řeklo, napsalo, stvrdilo vhozením na světovou síť, budeme vést celou zeměpisnou skupinku v Jedovnicích. Hahá. Kdyby byl býval věděl jak chodíme bezradně s tištěnou mapou po Holomóci s naprosto debilním výrazem ve tváři koukáme na názvy ulic, byl by to býval nikdy neudělal, a bylo by ho to bývalo nikdá ani nenapadlo. Ale on to neví, nebo to nechce vědět (to spíš) a tudíž nám podal černobílou mapu se slovy ať jdeme po zelené značce. To si hošan užije, takovu tůru v životě už nezažije. Takticky půjdeme po cestě, a je víceméně na náhodě kam to dojdeme. Určitě do nějaké vsi, ale každý z hor potvrdí, že v horách se ztratit nelze, leda tak na rovině. Inu, tam možná trefíme, ale zpátky do Jedovnic k rybníku už asi ne.

A ještě jedna věc. JÁ S TOU PLEŠATOU KRÁVOU SPÁT NEBUDU, NE NE NE NE!!!

Dnes po napsání doc.Chocholouška jsme se s Iruš v semináři dozvěděly, že vedeme úterý v Jedovnici. Vyfasovaly sme mapu, materiály, co máme obejít a že jako ať vymyslíme trasu. No vtipné, kdyby jen tušil, jak lehce dokážu z mapy vyjít, neukázal by mi ji ani z dálky. Nuže bude mít, co chtěl. Ztratíme se, zabloudíme, projdeme se, poznáme krásy krajiny v prostoru min. 20 km čtverečních a prožijeme nevídaná dobrodružství.

A Iruš? Jak to vypadá se spaním?

Ringoturnaj je každoroční záležitost, která se vyskytne vždy na začátku května. Událost naplněná hrou ringa, setkáním se známými i neznámými, mnohými doprovodnými programy, nádhernými večerními setkáními a neuvěřitelným kvantem jídla. Ani se to nedá popsat či vyjádřit, jaká je to krása.

Letos jsem obětovala výlet do Španělska…asi se ptáte, jak může být někdo tak hloupý a kvůli jedné pitomé akci, která bude za rok zase, se vzdá takové cesty? Ale vy mi nerozumíte, já sice přišla o Španělsko, kam mě to opravdu táhlo, získala jsem však mnohem víc, sice nic, ale pro mě nesrovnatelně moc…

Jo, metafora to je.

Je připraveno hřiště na hru. Vy si domluvíte protihráče a již před zápasem mu dáte jeden ringo kroužek. Začátek, rozhodčí píská. Hodíte, ale z nervozity to jde do sítě. Ten naproti vám hází taky, ale vy nějak nechytáte. Asi obě ručičky levé. No prostě celé je to nanic. Až mimo hřiště se lehce rozehrajete…

Qué hora son mi corazón
Te lo dije bien clarito
Permanece a la escucha
Permanece a la escucha
12 de la noche en La Habana, Cuba
11 de la noche en San Salvador, El Salvador
11 de la noche en Managua, Nicaragua

Me gustan los aviones, me gustas tú,
me gusta viajar, me gustas tú,
me gusta la maňana, me gustas tú,
me gusta el viento, me gustas tú,
me gusta soňar, me gustas tú,
me gusta la mar, me gustas tú,

Qué voy a hacer, je ne sais pas
qué voy a hacer, je ne sais plus,
qué voy a hacer, je suis perdu
qué hora son mi corazón,

Me gusta la moto, me gustas tú,
me gusta correr, me gustas tú,
me gusta la lluvia, me gustas tú,
me gusta volver, me gustas tú,
me gusta marihuana, me gustas tú,
me gusta colombiana, me gustas tú,
me gusta la montaňa, me gustas tú,
me gusta la noche, (me gustas tú).

Qué voy a hacer, je ne sais pas
qué voy a hacer, je ne sais plus,
qué voy a hacer, je suis perdu
qué hora son mi corazón,

Doce un minuto

Me gusta la cena, me gustas tú,
me gusta la vecina, me gustas tú,
radio reloj, una de la maňana,
me gusta su cocina, me gustas tú,
me gusta camelar , me gustas tú,
me gusta la guitarra , me gustas tú,
me gusta el reggae, me gustas tú,

Qué voy a hacer, je ne sais pas
qué voy a hacer, je ne sais plus,
qué voy a hacer, je suis perdu
qué hora son mi corazón,

Me gusta la canela, me gustas tú,
me gusta el fuego, me gustas tú,
me gusta menear, me gustas tú,
me gusta La Coruňa, me gustas tú,
me gusta Malasaňa, me gustas tú,
me gusta la castaňa, me gustas tú,
me gusta Guatemala, me gustas tú.

Qué voy a hacer, je ne sais pas
qué voy a hacer, je ne sais plus,
qué voy a hacer, je suis perdu
qué hora son mi corazón,
(qué voy a hacer, je ne sais plus,
qué voy a hacer, je ne sais plus,
qué voy a hacer, je suis perdu),
qué hora son mi corazón…

4 de la maňana.

Alabim alabam alabim bom bam
alabim alabam alabim bom bam
obladi oblada obladi da da
alabim alabam alabim bom bam

Radio reloj, 5 de la maňana.
No todo lo que brilla es oro.
Remedio chino e infalible…

Nula je zákeřná

a blbě se kření.

Cení zuby a chce hryznout,

jak Irenka, když ji hlad souží.

Od nuly radši dál a nikdy blíž.

Sme se jako dneska s Irundou vyplížily ze školy asi o deset minut dřív a šly si do obchůdku koupit nanuka. A při vyhazování obalu Iruš prohlásila: “Ty jo, ta popelnice smrdí jak v Úvalech. Normálně popelnice budou asi všude stejný.”

No a nebo se popelnice z Úval přestěhovala k nám ke gymplu…

Há. Mám to, konečné zdůvodnění proč je Alušadlo vešadlo.
Sem si jako seděla na parapetu vedle Alušáka. Posloucháme Manu Chao -Me gustas tu, houpeme se do rytmu a tváříme se jak dva debilové (přiznejme si to). V tu chvíli mě něco počalo hryzat. Dlouze a vytrvale. Si říkám, že to jako přejde, jenže… NE. Kousalo to, svědilo to, bylo to jak VEŠ.
Říkám tedy Aluš, že mě něco hryže.
Ten pohled. Ten pohled! Vyceněné tesáčky, psychedelický pohled a prstíky ve výšce očí. ONA JE VEŠ. Skočila mi na hlavu a chtěla hryzat. To je nepochybný důkaz její vešovosti. Manu chao u ni vyvolává akutní stavy vešovské osobnosti.
Tudíž rada na závěr. Nepouštěte ji Manu Chaa a nepřibližujte se k ní na vzdálenost menší než 20 cm.

V poslední době slyším samé neštěstí kolem od lidí. Jelikož mě to přestává bavit a navíc nevím, čím zaplnit tenhle den kopčim tohle: jistě znáte píseň, ale už ne všichni znají autora, je jám geniální všemuzikant Bobby Mcferrin.

Here is a little song I wrote
You might want to sing it note for note
Don’t worry be happy
In every life we have some trouble
When you worry you make it double
Don’t worry, be happy……

Ain’t got no place to lay your head
Somebody came and took your bed
Don’t worry, be happy
The land lord say your rent is late
He may have to litigate
Don’t worry, be happy
Lood at me I am happy
Don’t worry, be happy
Here I give you my phone number
When you worry call me
I make you happy
Don’t worry, be happy
Ain’t got no cash, ain’t got no style
Ain’t got not girl to make you smile
But don’t worry be happy
Cause when you worry
Your face will frown
And that will bring everybody down
So don’t worry, be happy (now)…..

There is this little song I wrote
I hope you learn it note for note
Like good little children
Don’t worry, be happy
Listen to what I say
In your life expect some trouble
But when you worry
You make it double
Don’t worry, be happy……
Don’t worry don’t do it, be happy
Put a smile on your face
Don’t bring everybody down like this
Don’t worry, it will soon past
Whatever it is
Don’t worry, be happy

S dovolením všeho osazenstva zde přítomného započnu své vyprávění o pondělku.

Nevím, jak se tomu mohlo podět, ale toto pondělí jsme se na kopečku v žlutém ústavu sešli z obvyklých (ej, kolik nás je?) dvaceti osmi pouhopouhých třináct. Vyloučíme-li jako důvod písemku ze ZSV (ikdyž o Bodce je nám to jasné až moc), naskytne se nám řešení poněkud vhodnější a výhodnější, co se budoucna týče. Místo testu ze sogie pustili se pozůstalí do praktického výzkumu a pod vedením vyučujícího s čokoládovýma očima došli k závěru víc než možnému. Oni nedochůdci při studiu na zkoušku zaujati natolik vědou touto byli, až přijali za své interpretativní paradigma. Na základě tohoto rozhodli se nepřijmout třídu jako reálně existující jev, tedy pro ně přestala fungovat, v důsledku čehož necítili potřebu dostavit se a my zůstali opuštěni. Poněkud potěšeni a natěšeni, že by se mohlo vyučování zrušit, kdyby se títo způsobem naučil sogii ještě někdo z nás. Bohužel, závěr již nepatří mezi nejkladnější. Několik jich totiž pokračovali ve studiu dál a došli až k paradigmatu objektivistickému, tím pádem ač se zpožděním dorazili v průběhu dne.

A nyní již konečně vámi jistě očekávaný Pátek. Opravdu Pátek s velkým P neboť jedná se o Pátka robinsonovského. Tedy slyšte.

V neděli k večeru padlo v mé hlavě rozhodnutí. Opustím školu a vydám se na pustý ostrov bojovat o holý život. Kamarád se mě okamžitě zeptal na klasickou otázku, co bych si sebou vzala. Po chvíli hraného urputného přemýšlení zněla má odpověď: “Pátka.” On se takový Pátek vždycky hodí. Levná pracovní síla, stolek pod nohy, šachy nemusíte hrát proti sami sobě(to pak nehorázně jednomu já nadržujete), kanibalům nabídnete Pátka a sebe zachráníte a když nepřijedou kanibalové a ostrov bude opravdu pustý, stanete se kanibalem vy…Ne, to samozřejmě nemyslím vážně. Nanejvýš ty šachy.

Každopádně vyhlašuji konkurz na mého Pátka. Přihlásit se může úplně kdokoliv. Ale připravte se na diskriminaci a protekci při výběru. Nabízím krásný život na krásném ostrově( ještě nevím jaký), slunečné dny prožité ve stínu palem při sběru tropických plodů, deštivé přečkáme v nádherném domku z palmových listů posazeném v korunách stromů, a noci plné obdivování hvězdných nebes a povídání u ohně. A práci, hlad, zimu, drsnou přírodu, nemoci, ponorkovou nemoc, horko, žízeň, vyčerpání,…přátelství, podporu, spolupráci, soudržnost…a mnoho navíc, ale to záleží jen a jen na nás. Možná na tom ostrově vydržíme týden, měsíc, rok, dva, nevím.

Takže, kdo se hlásí?

P.S. Pátek nebude se nazývati Pátkem

V poslední době, asi půl rok odnazpátek, dělám samé šílené, unáhlené a nemožné věci. Pouštím se do míst, která bych jinak nechala ležet ladem. Odvážně vyrážím sama samotinká mezi lidi daleko od domova.

Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale asi s tím hned tak neseknu. Ono se mi to totiž zatím vždy vyplatilo a dopadlo dobře. A zdůrazňuju to “zatím”.

No, tak to je asi tak vše pro tuto chvíli, to jen abyste věděli.

Jo a kdyby vás zajímalo, proč to má takový nadpis, tak to je proto, že na tyhle písmenka tady nic nezačíná, tak aby jim to nebylo líto. Kdyby jim to totiž bylo líto tak by to bylo líto mně.

Odplouvám na The Banana Boat Songu=) Déééééééo deeeo de…

Včerejší den (myslím tím sobotu) byl takový valašsky květnový. To znamená, že je sice jaro, v televizi se rosničky dušují, že bude krásné počasíčko bez větříčku a pršánků, ale tady chčije a chčije + fučí +zima jak, jak na Valašsku. Nu, ale přemluven byl řidič aby i s autem dostavil se k mým oknům a odvezl nás k přehradě na Horní Bečvě. U nás nepršelo, tam jo. A hodně. Toš, na téhle přehradě prší, ale na další nemusí, což takhle dát si trip na Šanci? Vybavena autoatlasem České republiky na klíně, byla jsem zvolena navigátorem vozu a úspěšně nás dovedla až k sypané hrázi na Šanci. Je to tam vážně pěkné, až na tu zimu… Drahý můj byl unešen scenérií a povznesen tou krásou lesa, jal se objet vodní dílo i druhou cestou (ano tou kde je zákaz vjezdu). U každé skulinky mezi stromy zálibně vzdychal nad pseudo švédským panoramatem, k mé nevoli, obejmutí bral jako rušivý vjem.
V zápalu cestování sjel na cestu ke Grůni se záměrem projetí po hřebenu až na Bílý kříž. Problém malý, na mapě cesta vyznačena byla, ale nějak ji obyvatelé horských stavení opoměli dokončit. Návrat zpátky do Starých Hamrů byl zřejmý, tour de kamenitá louka strmě dolů by asi nesvědčila vcelku novému autu. Nu a když už jednou jsme ve Starých Hamrech, tak by byl hřích (nebo spíš lenost), nevylézt z vyhřátého auta do té šílené zimy a nepodívat se na obrovský pískovcový novogotický kostel a na pomník Maryčky Magdónovic (prosila bych všechny citem o umění a proporce obdařené, aby jen přečetli text a nedívali se na tu zrůdu s rukama jak lopaty a prsy jak víčka od jogurtů).
Jelikož se stmívalo a přehrada byla jaksi všude stejná a všude se velmi podobně odrážely stromy od vodní hladiny, navigátor zavelil k ústupu k Rožnovské brázdě. Slovy ” a nepojedem už na Hutisko?” byl zdárně ukončen tříhodinový výlet do srdce valašského kraje.

Vidle vidlí, ale židle nežidlí.

K tomu došly My dvě už před x lety, když šly domů ze školy a kdoví proč se bavily na téma původ slov. A pak i o plno dalších věcí, ale ty asi nedosáhly takového úspěchu a má paměť je vyhodila do koše. A jelikož právě poslouchám Satisfaction, má mysl se nedokáže soustředit na psaní a tak končím. Jo dnešní svět je těžce úpadkový. Ale momentálně mě to ani moc neštve a rozhodně to nehodlám řešit.

A kdyby vás čistě náhodou zajímalo, jak teda židle fungují/dělají/existují/adenosintrifosfát, tak:

židle židlují.