Pondělí a Pátek
Monday, 5. May 2008S dovolením všeho osazenstva zde přítomného započnu své vyprávění o pondělku.
Nevím, jak se tomu mohlo podět, ale toto pondělí jsme se na kopečku v žlutém ústavu sešli z obvyklých (ej, kolik nás je?) dvaceti osmi pouhopouhých třináct. Vyloučíme-li jako důvod písemku ze ZSV (ikdyž o Bodce je nám to jasné až moc), naskytne se nám řešení poněkud vhodnější a výhodnější, co se budoucna týče. Místo testu ze sogie pustili se pozůstalí do praktického výzkumu a pod vedením vyučujícího s čokoládovýma očima došli k závěru víc než možnému. Oni nedochůdci při studiu na zkoušku zaujati natolik vědou touto byli, až přijali za své interpretativní paradigma. Na základě tohoto rozhodli se nepřijmout třídu jako reálně existující jev, tedy pro ně přestala fungovat, v důsledku čehož necítili potřebu dostavit se a my zůstali opuštěni. Poněkud potěšeni a natěšeni, že by se mohlo vyučování zrušit, kdyby se títo způsobem naučil sogii ještě někdo z nás. Bohužel, závěr již nepatří mezi nejkladnější. Několik jich totiž pokračovali ve studiu dál a došli až k paradigmatu objektivistickému, tím pádem ač se zpožděním dorazili v průběhu dne.
A nyní již konečně vámi jistě očekávaný Pátek. Opravdu Pátek s velkým P neboť jedná se o Pátka robinsonovského. Tedy slyšte.
V neděli k večeru padlo v mé hlavě rozhodnutí. Opustím školu a vydám se na pustý ostrov bojovat o holý život. Kamarád se mě okamžitě zeptal na klasickou otázku, co bych si sebou vzala. Po chvíli hraného urputného přemýšlení zněla má odpověď: “Pátka.” On se takový Pátek vždycky hodí. Levná pracovní síla, stolek pod nohy, šachy nemusíte hrát proti sami sobě(to pak nehorázně jednomu já nadržujete), kanibalům nabídnete Pátka a sebe zachráníte a když nepřijedou kanibalové a ostrov bude opravdu pustý, stanete se kanibalem vy…Ne, to samozřejmě nemyslím vážně. Nanejvýš ty šachy.
Každopádně vyhlašuji konkurz na mého Pátka. Přihlásit se může úplně kdokoliv. Ale připravte se na diskriminaci a protekci při výběru. Nabízím krásný život na krásném ostrově( ještě nevím jaký), slunečné dny prožité ve stínu palem při sběru tropických plodů, deštivé přečkáme v nádherném domku z palmových listů posazeném v korunách stromů, a noci plné obdivování hvězdných nebes a povídání u ohně. A práci, hlad, zimu, drsnou přírodu, nemoci, ponorkovou nemoc, horko, žízeň, vyčerpání,…přátelství, podporu, spolupráci, soudržnost…a mnoho navíc, ale to záleží jen a jen na nás. Možná na tom ostrově vydržíme týden, měsíc, rok, dva, nevím.
Takže, kdo se hlásí?
P.S. Pátek nebude se nazývati Pátkem