My Dvě

Inu, v čas brzkého rána nedělního, vyzvedl mě můj milý u nás v domě, a započal tak našich nepřerušovaných 57 hodin v kuse. Vydrželi sme to spolu. Ve vlaku vedro, a tak sem na kolejích v bloku Dé patře třetím vybalila z maxi big obr krosny sukýnečku né kratší než nad kolena. Výlet po jihomoravské metropoli mohl začít, svítilo sluníčko, avšak moje skeptická osobnost přibalila do baťůžku aj dva deštníky. Ihned za polorozpadlou vilou začal déšť trvající až do mého odjezdu. Zima mi byla, ale co si to budu kazit reptáním na počasí. V sandálkách plných vody vyšlapala sem na Špilas, abych mohla ze zděných hradeb koukat na město pode mnou. Ani vstupné na věž sme neplatili, byl totiž den muzeí či co.

Celá tour de brno byla zakončená v nonstop Tescu a bylo na mě (na kom jiném) abych vymyslela a nakoupila večeři pro nás dva do stovky. Tadydá byla restovaná zelenina a maso :)

(Je důležité vědět, že než sem sáhla na cokoliv v kuchyni, všechno sem vydrhla, sporák pánve, hrnce, linku aj talíře, inu je vidět že tam celý rok bydlí chlapi.)