My Dvě

Nevím, už nevím…co psát neb v dnešních dnech skládala zkoušku maturitní má nejskvělejší kamaráda. Já ani dospat nemohla a již časně z rána bledá jako ona ji těšila, podporovala a povzbuzovala. Nervozní tiky mě provázely celé dopoledne, pohled stáčel se k hodinkám. Teď si tahá otázku, teď se moří na potítku, teď už jim vykládá…celý ten čas na rtech modlitbu jsem měla. Chudák malá, panická hrůza a smrt v očích, když vycházela z místnosti. Ale nakonec i přes všechny obtíže a nesnáze vykonala maturitu, sice za jedenáct, ale má ji. Je šťastná jak blecha a já jako veš. Navíc ji došel dopis o přijetí na školu, kam chtěla úplně nejvíc.

Volejte sláva a tři dny se radujte!