My Dvě

Pondělního rána, mnohem díve než kohout kokrhá, byli sme už dávno v rozjezdu tramvaje, čekal nás totiž výlet za bratry slováky co nás tak mají rádi. Ano, chystali sme se do Bratislavy. Nadšení převeliké bylo ve vlaku spraženo pohledem do Průvodce Bratislavou, která sice slibovala nezapomenutelný zážitek, ale v galerii obrázků byly budovy jen pramálo zajímavé a hodnotné. Inu, nesmí se dát na první dojem, ale tohle ukazovalo na velice, ba přímo převelice nudný den.
Kol sedmé ráno sme už stepovali na Hlavném nádraží a podivovali se nad maličkostí a ošuntělostí budov okolo. První věc co nás zaujala byl plakát a na něm Macko Puf, ano jedná se Medvídka Pů.
Následující trasa směrem k srdci města vedla po chodníkovém tankodromu kol slovenského rozhlasu přes obrovské komunistické betonové náměstí lemované dlaždicemi oblepenými budovami se znakem českého lva. Vypadalo to jak v tom opuštěném městě u Černobylu. Obrovská plocha a nikde ani živáčka, všemu tam vévodila obrovská, vážně obrovská betonová fontána, ve tvaru kruhu, rozmlácenými kaskádami, skružemi z betonu, perforovanýma koulema na tyči a obrovským (takové čtyřy osobní auta v jednom) železným prorezlým květem. Být tam voda, možná by to nevypadalo tak strašlivě, ale zjev té hroudy železobetonu a pustého náměstí se sovětskými lavičkami + název “Náměstí svobody” na každého dýchá zkaženým vzduchem dob minulých.
Po opuštění liduprázdného prostoru prošli sme kol prezidentského paláce, který také nevypadal moc honosně s umístěným v rušné křižovatce. Inu přece jenom, svou “národní hrdost” si budují teprve páru let, ale mohli se snažit i dříve a nejen nadávat na to jak je všeci omezují.
Všude na nás koukaly směrovky navádějící kroky cizinců do centra města, čili do maličké zóny ze které dýchala historie a ta trocha pěkné architektury. Jelikož sou slováci neskutečně pobožní, byly na každém kroku kostely.
Po oběhání všech významnějších budov přešli sme po takém divném mostě s vyhlídkou na protější břeh směrem k Petržalce. Vůbec to tam není pěkné, i v tom parku mají komunistické fontány a flákající se mládež.
Za zmínku snad stojí jen modrý kostelík, vypadající trochu jak z Mrazíka, jinak nic moc zajímavého v Bratislavě nehledejte, ani parlament a dokonce ani hrad ve tvaru židle nestojí za pozornost. Takové divné hranaté nehezké stavení s oprýskanou omítkou a přílišným humbukem pro nic. Každé okno jiné a tři malé věžičky + jedna větší sou spíše pro smích než pro parádu.
Inu, to bude asi konec velké recenze o Bratislavě, hlavném mestě slovenskej republiky.(Číst to nějaký slovák, tak si mě najde a rozbije mi tlamu.)