My Dvě

Po ranním sbalení batožiny a příchodu na nádraží, nemluvě o zdlouhavé cestě v rámci Českých drah, dorazil seminář biologický a trosky semináře zeměpisného do Jedovnice. Jedovnice je vesnice, co si říká městys. Mají tam pár paneláků, jakousik školu, obchody, domky,…a rybník Olšovec. Nedávno ho prý bagrovali, ale udělali to tak nenápadně, že to vůbec nejde poznat. Navíc voda v něm vypadá jako řídší želatina, což asi nesvědčí místním kaprům, které bylo možno vidět pouze břichem vzhůru. (nad čímž se zhrozeně pozastavoval pan profesor Solanský, začínající rybář) Po ubytování v chatkách a zneužití záchodů absolvovali všichni cestu kolem onoho rybníka, aby věděli co budou běhat, když nadýchají. Biologisté si vyměřili čtverce několika rozdílných biotopů pro zítřejší podrobné zkoumání. Já měla úspěšný den. Našla jsem skořápku od vajíčka, parůžek a ještě si šplhla u Marka poznáním páru kytek. Po celkem příjemné procházce, večeři a důkladnějšímu zabydlení se…já vám ještě neřekla, že my dvě vyhrály chatku jen pro sebe, juchů. Tedy po tom všem přišla studená sprcha. A za tu se muselo navíc platit. Desetikorunou. A studená byla opravdu studená až ledová. Z celkových osmi minut tekla teplá voda pouze poslední minutu. Abych se o tom nemusela rozepisovat i v dalších dnech, tak řeknu rovnou, že náš jek a řev se nesl hodně dlouho a vysoko…Večer se v naší chatce konaly neplechy, jak jinak. Virtuálně jsme spolu chodily nakupovat do supermarketu(sme nedávno v jakémsi trapném dívčím časopise četly, že kamarádky spolu musí chodit nakupovat do supermarketu a říkat si tajemství a kdoví co ještě) a povídaly si zeměpisné hlody(viz. určitě někde níže). A tak se náš první den zakončil klidným usnutím kolem desáté.