Jedovnice, den druhý
Den druhý byl dnem nás dvou, měly jsme provést zeměpisný seminář(šest lidí i s profesorem) po zajímavostech okolí. První tři stanoviště ale převzal Marek a šlo se i s biologií. Tudíž asi dva či tři kiláky do vedlejší vesnice se šly celé dopoledne. Pravda, zastavili jsme se u propadání Jedovnického potoka a navštívili mlýn v holandském stylu s úchylným dědulou-průvodcem. Přesto zastavování na každém metru kvůli kytkám, stromům, všelijaké havěti se mi zdá přehnané. Naštěstí po svačince se zeměpis trhl a pokračoval na Sečský lom na písek. Z tama mám krásné pískové šutry. Následovala cesta ke Klostermance(pracovní název pro Klostermanovu studánku). Já to Irušce říkala, že se de furt po zelené, ale asi málo důrazně. Tak sme si trošku zašli…na opačnou stranu…ale po alternativních stezkách a krosech lesa sme se napojili na správnou cestu a dál šli již nerušeně. Klostermanka nicmoc. Další zastávkou mělo být arboretum Křtiny. Zvolili jsme cestu Zemanovým žlebem(je to tam samý žleb a já si vždycky vzpomenu na Helmův žleb z Pána prstenů). Arboretum zavřeno…nééé. Od Iruš jsem si vyžádala vlásenku a pustila se do zámku. Jejich policisté dostávají asi moc velký plat či co, že jsou tak hrr do práce, ale v minutě jeli okolo. No nic. Zanechala sem marného páčení a po žluté se celá naše skupina vrátila do kempu. Biologie se vláčela po svých čtvercích, zatímco my už užívali klidu, sprchy a večeře. A ovšem večer nemravnosti v chatce=)
Uložte si tento článek:
Jaggni to!