My Dvě

Busem vyjely oba semináře do Sloupu, kde si my dvě koupily vytouženou Margotku. Dneska nás už nic nenaštve. Návštěva Sloupskošošuvských jeskyní by byla dokonalá, kdyby se ná podařil získat delší okruh. Ale i ten kratší se mi líbil. Nádherné krápníky a přehluboké díry až tam dolů. Čekání na obědvající si kluci zkrátili soutěží ve skoku s vrutem z rozvrzané houpačky. Alespoň zabavili i nás ostatní. Biologie poté vyrazila lovit ptáky, my dostali do dvojic písemku od docenta Hofmana. Chyba=kolečko kolem rybníka, Jonáš, když špatně opraví=kolečko kolem rybníka. Ani nám to moc práce nedalo a tradá všichni správně…takže kolečko za odměnu=)jednalo se o doplnění profilů kopců k vrstevnicím. Zanedlouho jsme dostihli biology, ale nechtělo se nám čekat na vedru a slunku, tak jsme šli dál. Dalším žlebem až k Punkevním jeskyním, měli plno a totálně bez skuliny pro šest osob. Nevadí. Vylezeme na Macochu a teoreticky opět narazíme na druhý seminář, který si nazacházel jako my. Krásná ďoura. Po spojení obou skupin následoval bezvýznamný pochod směr Jedovnice a kemp. Po asfaltce, takže nožky bolely. Tenhle den na sobě měli všichni trika s rukávem, jelikož většina už cítila lehce červená ramena. například my dvě máme přesně vypálené ramínka od tílek a popruhy batůžků a já navíc cop. Večer jakože se budeme balit. Po dlouhé době čtení se Iruš konečně zvedla, že začne. Ano, pár mravenců se nám po chatce promenovalo už předtím, ale tohle bylo moc. Celý kout kolem koše se jimi černal. Má nevhodná rada(zapomněla jsem na oheň) způsobila, že když je Iruš postříkala sprejem, rozutekli se všemi směry. Nezaváhaly jsme a nahradily si nekonané hodiny stepu. Vrahouni, ale s dobrým pocitem uvnitř. Po této odysei jsme si konečne spakovaly věci, ulehly a povídaly si tajemství=)s botou pohotově připravenou na zbytky mravenců. Poslední den. Poslední noc.