My Dvě

Veškerá inspirace, kterou využívám pro tvorbu všemožného, pochází z prostého nošení židlí. Jdu do malého kamrlíku, popadnu pár židlí a donesu je do velkého sálu a tam je uskládám do řad. Jak prostá činnost stojí v pozadí nejlepších nápadů. Pravda, často věci vznikají na základě nutnosti, když nás tlačí čas a nabíráme zpoždění. Přesto nošení židlí(a počítám v to i jejich úklid zpět) se stalo již pravidelnou součástí života mého i Baruščiného. Drží nás nad vodou, dává nám smysl hodiny, pomáhá vybít energii a přeměnit ji v něco užitečného. Je to naše záležitost, naše a nedáme si ji vzít ani za nic.

Jinak dnes se slaví mezinárodní den dětí. Tak přemýšlím, kdo jsem. Dítě se počítá do patnácti, dospělý od osmnácti. Asi neexistuju. A právě vám zde píše nikdo a nic, tak si to užijte a vychutnejte. Za dva měsíce to tak nebude.