Šutry
Středa jest ten den, kdy vydáváme se s Irenkou do Olomouce daleké, neb pánové ustanovili nám kešku další, čímž nepříliš velkého nadšení vzbudili u nás, což sděleno jim bylo formou e-mailovou. Přesto tedy hrdinně dojedeme prostředy kolejovými(vlak a tram) do cíle, jímž jest Ústav chytrých neboli UPOL neboli Přírodovědecká fakulta, přesná lokace katedra geologie. Ač cestou mračna bouřila a světelné jevy hojné byly, ve městě pouze zataženo jest, se zimou nikterá nepočítala, v Rožnově horko veliké, Irenka šátek přes ramena si dala. Dveře akademické půdy otevřel nám Ind s milým úsměvem. Potichu a s bázní vystoupaly jsme do pater vyšších a správným směrem k vitrínkám s šutříky zabočily. Ó, jaká krása a nádhera ležela před námi. Zde rozhodnutí konečné padlo, vyzkouším geologii jako obor studijní. Znát jména těch skvostů zachtělo se mi. Nyní však práce s hledáním zajímá nás více, doplnit údaje do souřadnic jde nám lehce a těžce. Při odchodu podržíme dveře nyní my Indovi vracejícímu se. Zadáme do krabičky navigační, jež zove se GPS, vhodná čísla a dále kroky naše vede ona. Do parku. Kde úchyla dělá to, co by neměl a Iruš na něj ještě otáčí zrak. Doprostřed louky dovedeni jsme a započíná hledání veliké. Dva památné stromy v blízkosti vidíme a zaměříme se na ně, ale po neúspěchu i na okolí všeliké. Na kole přijíždějí dva lidé, oj konkurence. Seznámíme se a v pátrání pokračujeme pospolu. Nic. Iruš píše Vítkovi, by toužil viděti nás, nechť dostaví se. Souhlasí, ač jest to prý naposled, co manipulovati se nechá mladýma holkama. Vítek tedy přichází a diví se, cože to ještě nemáme najité. Od té chvíle postává opodál a jen nenápadně radí, že strom veliký zaměřem měl býti a k hintu zrak obrací náš. Heuréka, “není kámen jako kámen” dovedl mě k prozkoumání toho kořene, jež se ukázal býti falešným sádrovým šutrem se schránkou uvnitř. Jsme druzí. Poté se dáváme do všeobecné řeči o škole a podobně. My získaly plus, že studujeme zeměpis. Ovšem se to projevilo i tak, že nás Vítek opět začal přemlouvati ke vstupu do řad upoláků(mu snad za to platí, či co). Na moji námitku, že v Brně našla jsem vhodný obor geologie s historií(nebo s archeologií) okamžitě reagoval, že u nich teď otevřeli geografii s historií. Když označena jsem byla navíc za lehkého šílence pro onu šutrologii, zmíněna byla pověstná černá smrt. Nic jiného to není než deset černých kamenů u zkoušky-poznávačky. Polomáčenky však již spěchají domů. My máme ještě hodinu čas. Vítek si všímá mé lehké promzlosti(mě nebyla zima, jen to všichni tvrdili) a půjčí mi svůj svetr(ten tak nádherně voněl, že sem nemohla odmítnout). Přestože přiznává, že byl odvlečen od práce nad seminární prací, nabízí se k ukázce jejich oblíbené čajovny. Za hovoru o zeměpise, škole a všem možném, postupujeme do hloubi Olomouce. Ukázka čajovny se však nekoná(pouze z povzdálí), promění se v prohlídku města za odborného výkladu. Asi nejzajímavější byla středověká latrína. A v historii utonulý spor mezi arcibiskupstvím a vojáky, přeměněný do architektonického naschválu, jehož znalostí se nám pochlubil(vzpomínka na základní školu). Bohužel odvolán byl k povinostem důležitým, tedy nás opustil on i svetr. Irenka mi ještě chtěla dokázat svou pravdu o umístění svatebního salonu, o který se hádáme od pondělí při tvorbě mapy. Cha, pravdu jsem měla já. Což si nechtěla připustit a tak se se mnou počala rvát. Cesta domů již nepřinesla nic zajímavého, kromě sprintu přes Valmez na autobus. Tak tedy končí keš s názvem kameny. Na závěr jen dodati musím, že desetkrát minimálně zmíněno bylo, jak si nás cení, že jezdíme z takové dálky a vydáváme tolik financí a že se chlubí s námi, kde to jen jde.
Uložte si tento článek:
Jaggni to!