Hrůza třepe kurníkem
ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ
Já měla dneska svou první jízdu v životě. Moje první jída v autě, kdy já seděla za volantem. Iruš jela ráno, já po škole. Nikdy sem asi nebyla tak bledá a vystresovaná a nebylo mi tak blbě, jak dneska. Ale zvládla jsem to. Dovezl mě na parkoviště, vše nejprve teoreticky vysvětlil a ukázal a po půl hodině mě posadil na místo řidiče. Start se mi myslím docela povedl. Pak se jezdilo, blinkrovalo, zatáčelo, osmičkovalo, zastavovalo, couvalo, parkovalo, řadilo, vše dokopy. Prostě hrůza. Nejhorší byla první brzda, toto cuklo.=) A pak pár úkonů asi nebylo jedničkových. Ale přežila sem to. Akorát nazpátek sem měla jet sama(za jeho neustálého razení) přes dvě křižovatky(sem měla furt červenou) a dvě křížení pruhů. A nakonec ještě zaparkovat. Žiju, to je to hlavní. A myslím, že sem nebyla nejhorší. Popravdě se už docela těším na další jízdu, ikdyž do té doby zase všechno zapomenu a on na mě ještě navalí plno nových věcí a beztak mě hned vpustí na silnici. Tak já vám dám vědět, kdy nemáte vycházet z domů.
A to “hrůza třepe kurníkem”, to říkala jedna učitelka na základce, taková správná a milá matikářka. Jen v tomto případě to nebyl kurník, nýbrž má osoba.
Uložte si tento článek:
Jaggni to!