Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do prdele to je mi smutno
Alušadlo moje odjelo mi s batůžkem někam za Valmez. Na nějaký ešusák, hrnec, kotlík či co. A jelikož tam nebude tolik lidí jako jindy a nebude chata, která měla být výš než minulá, bude celičký víkend chodit s batůžkem a karimatkou do kopečka a z kopečka. V tom vedru. A to musíme domluvit GIS day s geokačerama z placatého hanácka na výlet na neplacatý Radhošť. Chjo. Sem ji chtěla dneska říct jaký sem měla jízdy, jak byl ze mě na větvi, jak sem divočila, závodila, zajížděla do příkop a ona si někde v tom hicu šlape do kopce. Aspoň, že dneska budu s Monikou, a panem Va, co u nás bude spát, a jíst dort. Dort, který sem pekla sama, ale nevím k jakému účelu, řekli dort, upekla sem dort.
Chjo ja cu Vešadlo, mě je smutno. Toť tak vše, půjdu smutnit za kočkomutem.
Uložte si tento článek:
Jaggni to!