Ájm sou APY!!!
Neděle, 22. Červen 2008Já nevím, jak vyjádřit to nebývalé štěstí, které mě potkalo, však nedochází mi ještě vše neb v tomto horku odjíždějí buňky mozkové na dovolenou, přec zatočila se mi hlava radostí a tudíž ÁJM SOU APY!!!
Já nevím, jak vyjádřit to nebývalé štěstí, které mě potkalo, však nedochází mi ještě vše neb v tomto horku odjíždějí buňky mozkové na dovolenou, přec zatočila se mi hlava radostí a tudíž ÁJM SOU APY!!!
Jak již Iruš naznačila, běhala jsem celý tenhle víkend po kopečkách Hostýnských vrchů. Jelikož sou všichni lempli, tak sme byli jen čtyři: Gelais, Jana, Barča a já. Ale vystačili jsme si. Neptejte se mě, kudyma všudyma kráčely naše znavené postavy, nevím, já koukala pod nohy, abych jako Baruš pravidelně na každé rovince neupadla. Z kopce do kopce z kopce a do kopce do kopce a po hřebeni, asi tak nějak a ještě hůř jsme se plahočili s bigmega těžkými a velkými bágly v třicetistupňovém vedru. Od studánky ke studánce a pak rychle, ať nám vystačí voda a neumřem žízní. Jediná civilizace, kterou jsme potkali, byla Držková, kde si každý dal kofolu. Obešlo se, co se dalo, cikcak, bludit sme moc nebloudili. Jít s Tomem, paráda, o všechno se postará, všechno zařídí, vy si žijete jak v bavlnce(když jdete, nesete si svůj bágl a vydržíte jeho občasné poznámky na svou osobu, kterým se vpodstatě musíte nakonec i zasmát). Když se šlo, tak se ani moc nemluvilo, šetřilo se dechem. Během dne se udělalo vždycky pár zastávek na jídlo a večer se zakempilo někde v lese na rovince. Uvařilo se v kotlyku a povídalo se nebo se hrály vtipné hry. A pak spát, pod širák. V noci nás otravovali srnci svým bekáním či štěkáním, furt a pořád. Když sem to uslyšela poprvé, tak strašně nahlas, myslela sem si, že to zaječela nějaká ženská, která spadla z blízké skály a něco si udělala. No každopádně celý Kotlyk se v podstatě vydařil a byla tu super akce, ale to se ukázalo až doma po sprše a vaně. Když jde člověk už třetím dnem a je nechutně propocený a unavený a uchozený, tak nenávidí vše, co jen trochu připomíná další kopec či prudké klesání. Občas jsem si říkala, že na těch olomouckých a jiných rovinách něco bude. Přesto ty překrásné výhledy na úžasné kopečky, jeden za druhým táhnoucí se do dáli, mě přesvědčily, že Valašsko je nejlepší a nejhezčí.