Hra z Kotlyku
Sme hráli mimojiné tuhle hru: psal se příběh a to stylem, že první napsal půl řádku, druhý ten řádek dopsal a přehnul a pokračoval v psaní do půli druhého řádku a pak předal třetímu. No a vznikly z toho všemožné vtipnosti a já vám tu teď doslovně přepíšu to, co vzniklo na papíru, který mi zůstal.
Právě přejel černého psa, když za nádražní budovou uslyšel parník, a proto spěchal uličkou do davu, který se pomalu přesouval ulicemi ale neustále ho viděl za sebou. Protože už byl k smrti vyčerpán klesl na zem a z posledních sil se probodl samurajským mečem. Tak skončil přídavkem u stolu s mušketýry, kteří slavili povýšení do hodnosti kapitána zaoceánského parníku, takže nebyl čas na dlouhé vybavování. Zapoměl mu říct i o tom, že se mu vůbec nechce chodit s maminkou za ručičku. Odpověděl, že zranění nemůže být tak vážné, jak se v první chvíli zdá, jelikož bodyguard na chvíli přestal dávat pozor, připravil se ke skoku. Byl čím dál tím vyděšenější, klepaly se mu ruce a počůral se strachy. Alča mu proto vyměnila plínky a překvapeně se ohlédla přes rameno, kde se vynořil ze dveří její nevlastní bratranec se zavázanýma očima a volal “pojďte sem někdo, zachraňte mě! Matesůů, jsi to ty? Je tu obrovská gorila a hází po mě banány. Strašně to bolí! Šlupka se svezla bokem a chodník po dlouhé době osiřel, což způsobila smrt jeho otce při autohavárii. Ten co to způsobil, samozdřejmě ujel a nechal pasažéry druhého auta bez pomoci ani bez nároku na honorář snědli proto celého bizona a kůži přehodili přes větve okolních stromů, aby ji mohli nepozorovaně pozorovat a následně ji chytit a zavřít do klece, aby už nikdy nikoho nemohla pokousat.
Uložte si tento článek:
Jaggni to!