My Dvě

Ve vlnách slapových jevů vyplavovány jsou na povrch zemský nálady všech druhů. Mám však pocit, že maniodepresivní robot Marvin získává stále větší fanouškovskou základnu. Pár kamarádů jakoby pravidelně podléhalo špatné náladě a životnímu pesimismu. A jelikož já se snažím zachovávat u svého okolí radost a štěstí, musím je rozveselovat a těšit. Ne, že by mě to nějak zvlášť bavilo, ale co se dá dělat jiného. Šedá, černá a zaprášená duchna je tíží a oni nemohou vidět tu nádheru kolem. Jen vyjít na kopec a rozhlédnout se. Jak úchvatný pohled na zvlněná pohoří a jednotlivé lesy, louky, lán. Sedí doma a obírají se chmurama. Jednou je někam vytáhnu, postupně po jednom. Chci vidět úsměv na jejich tváři, chci je slyšet smát se.