Rozklepaná
Iruš přišla na jízdy o půl hodiny později. Václav na ni žaloval. Já přišla včas, ale k ničemu mi to nebylo. Jelo se dvěma autama. Blbečky si bral k sobě, ty dobré dával kolegovi. Že neuhodnete s kým jsem jela já? S Václavem, jak jinak. Směr Valmez to byla pohoda, bývám tam často, takže cestu znám. Jenže po městě jsme dělali takové kličky přes kruháče, že sem myslela, že vyskočim. Navíc v tom šíleném hicu mi zavřel okýnka, jen u sebe si nechal kousek. Tudíž jsem se škvařila ve vlastní šťávě. A přitom jsem se potřebovala soustředit. Hrůza. Na parkovišti u Lidlu mi řekl ať zaparkuju. Povedlo se mi to hned napoprvé a krásně. Tak jsme se společně domluvili, že to byla náhoda a ne vlastním přičiněním. No co se dá dělat. Každopádně když jsem po jízdě vylézala z auta, celá jsem se klepala. Fakt, tak rozklepaná jsem nebyla nikdy.
A pak mi nad hlavou prolétly gripeny a za chvíli letěly zpátky. Hukot.
Uložte si tento článek:
Jaggni to!