Francie z dopisu
Barča se před pár dny vrátila z Francie, kde byla na dovolené chuděra s rodiči. Naštěstí přežila a mohla jet se mnou za Janou. Vyprávěla zážitky, a že nám už tak před dvěma týdnama poslala dopis. Koukaly jsme na Stopařova průvodce po galaxii, matlaly magicstone a hádaly se, který je lepší(samo, že ten můj=), vymýšlely překročení ekliptiky Slunce, ringoligu, vařily špagety a tak podobně. Jelikož já musela s Janou dojet na autoškolu a Baruš už volala maminka, kdy se jakože hodlá přijet, našly jsme bus. Teda Janička našla bus. A ignorovala malinké čísélko nad. Takže až hodinu před odjezdem jsme zjistily, že tenhle bus celý měsíc nejede. Nevadí, půjdeme pěšky. Nestihly jsme to, to je jasné. Barči ujela rožnovka, my přišly pozdě na teorii. Akorát po cestě jsme potkaly tři profesory a dvě spolužačky. Autoškola v pohodě. Pak jsem ještě doprovodila Janu k babičce. Na cestě domů začalo lít jak z konve. Jo, ještě jednoho profesora jsem potkala. No ale když o deset kilo těžší(voda váží neuvěřitelně mnoho) jsem dorazila, na polštáři mě čekalo překvapení. Dopis, dopis, krásný dopis z Francie od Barušky. Pohled na Provence a uvnitř voňavé snítky levandule. Francie z dopisu. Oj, nevěřili byste, jak mě to potěšilo. Mám dopis z Franciééé.
Uložte si tento článek:
Jaggni to!