My Dvě

Irenko, nevím, co si myslíš, ale za pár dnů zmizím z tohoto virtuálního světa na tři týdny. Na celé dlouhé tři týdny. Kdo tu bude psát, když ne já? Celá tíže poslání a zodpovědnost za tyto stránky padne na tvou hlavu. Jak se s tím vypořádáš? Nechci ti do toho kecat, ale měla bys začít trénovat. Takže tady ti nechávám spešl volné místo jen a jen pro tebe. Piš, co se zrovna v tvojí mozkovně naskytlo.

Jinak to autko asi nestihnem pomalovat, takže to vidim na konec srpna. Stejně jako ty obrazy na dveře a stěnu.

Jo a pustila jsem se do překladatelského projektu. Asi nejsem nejvhodnější typ, ale zrovna se mi to hodilo, jelikož když jsem přeložila jednu písniču, tak jsme se s kamarádem bavili o svých oblíbených, já mu ji poslala a on po mě chtěl text, tak jsem ho v momentě vytasila a mohla machrovat.

A dalším poznatkem staronovým vás oblažím. Chlapi jsou strašně ješitní. A šprajcnou se vždy v tu nejméně vhodnou a očekávatelnou chvíli. Proč to děláte? Se hnedka pro nic nafouknete a už s váma není rozumná řeč. Horší jak já.

Zkusila sem si udělat testy do autoškoly. Někdy projdu (i na 100%) a někdy ne. Asi se budu muset hodně učit, abych nemusela spoléhat na náhodu.

No Iru a tohle už je to tvoje místo, už mizím. =)