My Dvě

Na puťáku jsme spali, jako vždy, pod širákem. To je taky nejlepší, hlavně, když si, jako my, vyhlédnete pohodlnou vrstvu jehličí na rovince. Po nočním melounu jsme tedy ulehli na naše karimatky zachumláni do spacáků. Spali jsme vedle sebe v následujícím pořadí: Jitka, Barča, Jana, já, Mates, Vršek. Ještě večer nás Mates upozornil na to, že se v noci hýbe. Jo, začal okamžitě po zavření očí. Hemzil sebou a posunul se kousek ke mě a nahoru. Nevadí, usla sem. Někdy na začátku noci, jsem se lehce probrala a zjistila, že já, Jana, Mates a Vršek tvoříme krásnou hvězdici. Nicméně jsem spala dál. Ráno se probudím a slyším jakési hlasy jak si povídají. Mates a Vršek řešili, že dole na cestě sou nějací chlapi, jen aby to nebyli majitelé lesa. Dělala jsem, že ještě spím, ale po chvíli mi to nedalo a otevřela jsem oči. Z jedné strany Mates a z druhé…Vršek? Hej, kde to jsem? A co je to za divnou karimatku? Moje není fialová. Proč leží Mates na modré? ÁÁÁ! My si s Matesem dokonale vyměnili místa. A vzápětí i zážitky po probuzení a náš úlek, když jsme zjistili, vedle koho spíme či nespíme. No, zase důvod pro smích. Tohle se mi teda stalo poprvé. Nejdokonalejší probuzení mého života, sem fakt nechápala.