Deosobizace
noprecja (12:08 odp.) :
měl si někdy pocit, že svět kolem tebe se spikl a jediným cílem všech je totálně tě zničit a dohnat k šílenství?A docela se jim to daří, sou fakt dobří, a sou všude…jinak ahoj…i tam kde bys je vůbec nečekal..si říkáš ale jo to je tak a tak a za chvíli nevíš, protože to tak naprosto nevypadá, ale pak zase je to známé a ..no prostě děs…jak se máš?
noprecja (12:10 odp.) :
ale neboj..jsem normální..teda pokud se tomu dá říkat normání, což si myslím, že ano…fakt, jsem..zatím..ale já se nedám..
Tak, možná se ptáte, co tomuhle předcházelo. Já vám to řeknu. Si takhle píšu s kámoškou…pohoda…a najednou začne psát naprosto bezsouvislé cosik, co k ní vůbec nepatří. První se z ní snažím vytáhnout, co se děje. Bezvýsledně. Přistupuji na hru a odpovídám stejně nesmyslně. Jenže ona zase začne normálně a pak zase píše blbosti. Už ve mě sílí podezření, že jde buď o krutý žert, čehož by ona nebyla schopna, případně se k jejímu počítači dostala cizí osoba, což by odpovídalo. Ale jak a kdo? Podle stylu bych znala hned několik lidí, ovšem museli by tam být všichni. Už mi vypadává mozek. Je to příliš a příliš dlouho. Končím, ale jen na okamžik. Končí se mnou, netuší o mém návratu. Tak co to bylo? Zjistím to někdy? Nevím, ale až to zjistím, tak něco zničím..nevím, co bude poruce, ale…tohle nemám ráda, když nevím, na čem jsem.
Uložte si tento článek:
Jaggni to!