Cesta na Kusalíno
Na Kusalínu se jako každoročně konala chata vedoucích, kde jsme plánovali další rok. Schůza sice začínala až v sobotu, ale to bysme nebyli my, kdybychom se tam nevypravili už v pátek. Janička nestíhala uklízet, tak to domluvila tak, že nás vezme autem Malý Péťa až pod kopec. Jestli jsem vám už někdy líčila styl jeho jízdy, tak víte, co nás čekalo. Navíc jel jejich novým autem poprvé. Stovkou do těch bystřických a lhotských zatáček, zkouška akcelerace, když uvážil, že by daným místem neprojel, tak brzda až na zem v jedné sekundě, kličky po Vsetíně a opět mohutná brzda. Ale zvládly sme to. Vystoupaly na kopec a došly k ztemnělé chatě. Cože? To tu nikdo není? Byl. Mates s Vojtou. Akorát netušili, že klíčky mají celou dobu před nosem, takže v altánu rozdělávali oheň.
Uložte si tento článek:
Jaggni to!