Schůza
Tož hnedka od rána sme se radili, vymýšleli, vykecávali, hodnotili a tak všelijak. S Vojtou sme hráli bitvu s kuličkama, co se tam válely po zemi. Barča se mnou nechtěla hrát piškvorky, bo sem už zase vyhrála. Odpoledne jsme se přesunuli k ohništi a navečer si opekli buřta. Porada samozřejmě stále pokračovala. Večer jsme celí usezení vyšli na procházku směr Krošenk. No, vyšli, ale pak i běželi. Učili jsme se pískat na prsty, ale po chabých úspěších, jsme dali přednost houkání, které plyně ovládáme. Přišel za náma i Peca. A pak se to stalo. Nádherný západ Slunce. Obloha se zbarvila do neskutečných odstínů žlutě, oranžové a fialovočervené. Postupně tmavla a vytvářela před naším zrakem nové a nové skvostné variace. A tu jsme se zamysleli, jak někdo může věřit, že vesmír, Země, příroda a v ní tahle krásná barevná symfonie a to všechno kolem i my sami mohlo vzniknout velkým třeskem. Vždyť je jasné, že ne.
Uložte si tento článek:
Jaggni to!