Ani náhodou
Dneska sme měli spojený literární seminář se zavákama. Zatímco všichni dělali něco na compech, mydvě ještě s matematickým oblakem nad hlavou z předchozí hodiny se pustily do počítání příkladů. Jenže hned první byl natolik hrozný, že sme dokázaly rozpočítat pouze základní vzorec a pak nic. Kolem šel zástupce, kontrolovat, zda sedíme rovně a jestli jeho skupina dělá, to co má. Zeptal se, co to máme. Iruš pravila, že matiku a že nemůžeme hnout s příkladem a potřebujeme poradit. A teď to přišlo. Důležitě se nad nás naklonil, dlouze a potichu shlížel do sešitu a po hodné chvíli pravil, že ten výpočet je asi špatně (vůbec ne, byl dobře, jinak to nešlo, byl to zadaný a jasný vzorec) a pak se cosi zamýšlel nad aitmetickou posloupností, cože to v podstatě znamená. Uzavřel to tím, že máme zvláštní způsob počítání a když jsem řekla, že půjdem na další, tak se chopil této záchrany a souhlasil. Chá, netušil vůbec o co jde, jenom dělal chytrého. On a poradit nám? Ani náhodou.
Uložte si tento článek:
Jaggni to!