Šmouha a hořčice
Tři hodiny ve vlaku a pak se zhaslo. A já byla tak blbá, že sem nepoužila ani ruce. Tak krásný den a já z něj mám v hlavě šmouhu. Aspoň že trochu níž se usídlil hluboký dojem a pocit. To stačí. Až v tram… teda šalině, abych dodržela místní terminologii, se trochu rozsvítilo. Přesněji ve chvíli, kdy hlásili moji výstupní stanici a já se se zpožděním vyhrnula na ulici, přičemž jsem málem porazila ubohého studentíka u dvěří. Úplné světlo zajistila Janička, když sem ji nikde neviděla a myslela si, že sem ztracená. Bydlí v nádherném domě a bytě, nezastřešený dvorek a točité schody až nahoru. K večeru mě vedla a vezla několika tramvajemi a busy. Scukly jsme se s Barčou, potkaly se s dalšíma dvěma, co měli náš směr a společně jeli do cíle. Jakého? Na skupinku Míši K., našeho kamaráda. Skupinka to křesťanská, plná studentů povětšinou ajťáků či techniků, půlka jich sou Poláci. Takže si to určitě umíte představit. No ale byla sranda. Tak trochu styl šílené pařby na fakultě elektrotechniky. Nejprve jsme vedli diskuzi, ale Míša pochopil, že jsme všichni strašně extrovertní a tak po jídle, modlitbě a chválách jsme se odebrali do vedlejší místnosti. Ve chvílích, kdy se nerozebíraly integrály a nejnovější IT záležitosti, jsme hráli zvířátka (posuďte sami: 4 nohy, ocas, milé stvoření; ropná plošina a kočka v měřítku; slon sající oheň; pes sežral tatínka holčičce, co brzo omdlí) a taky Kornelovy “důvěrovky” (= přehazování si člověka v kruhu; proběhnout tunel z natažených rukou, zvedají se těsně před nosem). Volná zábava se točila opět kolem techniky a já a Janou poslouchaly Míšovo líčení kydání hnoje. Před jednou ráno jsme vyrazili do mrazu na bus. Kornel vyfasoval hořčici a tak si ji hrdě nesl. Hodila se k všelijakému vymýšlení hovadinek a taky k párku v rohlíku, co si hladovci pořídili. Pánové prohlásili, že je slušností doprovodit dívky domů, tak sme se prošli až k Janiččině privátu a ostatní pokračovali s Magdou. A konečně spát, byly asi dvě hodiny. Ale stálo to za to. Celý den byl krásný. Jen vědět, co dál? Vědět na čem jsem.
Uložte si tento článek: