Slohovka
My Dvě dneska psaly slohovku, prý jakože trénink na maturitní písemku. Ok. To bychom braly, ale tohle to co bylo. No toto. Fuj. Takové témata. To se prostě nedělá. Recence nějakého filmu, co nás neovlivnil ale vysál. Úvaha o tom, že je člověk jen stopou v písku, kterou smyje voda. Třetí mi uteklo, asi bylo hodně blbý. No a poslední byl volitelný útvar (ano, vypadá to jednoduše, může se napsat cokoliv, to ano, ale to téma…). Představte si Glenna Hansarda, ok fajn, ale ten jeho výrok. Moucha v sixtínské kapli co má pod nohama anděly. Jakože mě k tomu napadlo jen, že když moucha půstí výkal tak to nepadne na fresku, ale na lidi co jsou dole.
My Dvě samozřejmě psaly o písku. Úvaha, zamyšlení, to se dá dycinky napsat nějaká “věc”. Úrověň aspoň u mě veškerá žádná, mám v hlavě prázdno už od včerejška. Prostě mi vypad mozek. Nemyslím. Ok, zvládla sem koncept, ale za výsledek neručím. Prostě dneska nebyl den na slohovky. Nevím jak pro Vešadlo, ale nejlepší část dne byla, když Ireinová po proslovu jiné učitelky z rozhlasu si zbalila věci, a utekla z místnosti. Nevíme kam utekla, hlavně že utekla.
Irushka
Uložte si tento článek:
Jaggni to!