My Dvě

Si sedíme na chodbě a poctivě se učíme do dějáku, když kolem přejde Jiřík a bezelstně hlodne: “Co ste tu tak samy, samice?”

Nula je zákeřná

a blbě se kření.

Cení zuby a chce hryznout,

jak Irenka, když ji hlad souží.

Od nuly radši dál a nikdy blíž.

Sme se jako dneska s Irundou vyplížily ze školy asi o deset minut dřív a šly si do obchůdku koupit nanuka. A při vyhazování obalu Iruš prohlásila: “Ty jo, ta popelnice smrdí jak v Úvalech. Normálně popelnice budou asi všude stejný.”

No a nebo se popelnice z Úval přestěhovala k nám ke gymplu…