My Dvě

Zdalipak vás v dětství navštívil Pan Polštář? Hlavu z kruhového polštáře, zuby z maličkých polštářků v neustále se smějící puse, tělo polštářové, nohy i ruce polštáře a prsty úzké polštářky. Musí být tak měkký a příjemý, jelikož má velice smutnou práci. S lidmi, kteří chtějí spáchat samobojstvo, se vrací do jejich dětství a snaží se je přemluvit k sebevraždě už tehdy, aby nemuseli žít tak ošklivý život. Jestli vás nanevštívil, radujte se. Ale pokud ano a vy jste ho odmítli, pak možná skončíte s jablíčkovými mužíčky v puse. Jablíčkoví mužíčci nejsou nic jiného než jabka vykrojená do jejich tvaru a uvnitř skrývají nalámané žiletky.

Ano, je to nechutné a kruté, ale přečtěte si celé drama od Martina McDonagha a bude vám špatně ještě víc. Takové zvláštní psychoušské a zároveň úžasně umělecky propracované dílko. My dvě doporučují všem nenormálním ujeťákům co neví coby a do OBI to mají daleko.

VAROVÁNÍ!!! Nezkoušejte nic z toho, co je tam napsané!!!

To, že jsme jezdily celý rok na Geokačera, už asi víte. No a dneska se uskutečnilo slavnostní vyhlášení v zasedací aule děkanátu Přírodovědecké fakulty UPOLy, jejímiž studenty jsou i dva organizátoři této soutěže Bc.Jirka Pánek a Bc.Vítek Pászto. My si vyjely v slavnostním odění do Olomouce, domluvily se s Jirkou na převzetí mapy a holky mě donutily jít do nemravných obchodů s růžovým a lesklým igelitem a podobnýma nechutnostma(no dnešní móda jde opravdu mimo mě).

Sešlo se všech dvanáct týmů. Milí pánové vedli nejprve řeč děkovnou, pak o vzniku a průběhu hry a tak všelijak se dostali až k předávání cen. Mno tak první se hodnotila mapa. Wow my byly třetí. A dostaly sme flashku(takže o tu se poperem). Je fakt, že ti, co to vyhráli, měli tu mapu vymakanou po gis stránce a to je dostalo. Ale naši obdivovali(nejen oni, všichni) a Vítkovi sme ji představily do nejmenších detailů a byl z ní unešen(snad=). Pak se hodnotily fotky, my jim jich moc neposlaly, jelikož nebyl čas a pak sme na to zapomínaly a tak. Ale fotka mě a Iruš ve střevíčkách a sukni, v zimě a blátě je dostala. Nic sme nevyhrály, ale ocenili vtipnost. Ale to již se blížíme k hlavnímu bodu dne. Kdo tedy celou soutěž vyhrál? S Iruš sme si tak říkaly, že když je dvanáct týmů, tak my budem(vzhledem k dálce a naší časté nedochvilnosti) asi osmé sedmé. Vyhlásili 12.místo, 11. místo, 10.místo, 9.místo, 8.místo i 7.místo. Teda, my budem šesté. Vyhlásili 6.místo. Hustý sme páté. Vyhlásili 5.místo. Wow, my…my…sme…čtvrté. A byly. ČTVRTÉ!!! Vy nevíte, co to je, ale my to nečekaly, že se umístíme tak dobře. Bramborová, zemáková, pravá valašská příčka přesně pro nás. Dostaly sme tašku plnou věciček a popraly se o ni ve vlaku. Jenže, když vyhlásili postupně tři vítěze, bylo mi do pláče. Proč jen sme nebyly lepší. Proč. Oni dostali obrovské nástěné mapy světa, tak krásné a úžasné. Chjo. Iruš mě utěšovala, že mi taky nějakou pořídí. Ale to nebylo vše. Pak se tam postavil Vítek s Jirkou a měli v ruce malou mapu světa a jakousik krabičku a ještě cosik. A Vítek začal povídat o tom, že týmy byly z Olomouce a…(vyjmenoval pár vesnic hned u Olmiku)…a to už sme se začaly smát. Jo vyhlásili nás, že sme jezdily až z Rožnova a dali nám krásnou pravou konvičku(ten spešl název si fakt nepamatuju) na čaj a pak to další, ale já jen natahovala ruce po mapě. Já mám mapu, juhů. Je krásná a úžasná, akorát Východní Timor lehce zpackali=)A za tohle určitě může Vítek, protože máme u něj protekci a ví, že my rády čaj a tak všelijak a Jirku by to samého nenapadlo. No, ale sou to kluci zlatí a milí, protože to vůbec nemuseli. A po dalších ještě pár řečech se ukončila oficiální část a všichni se pustili do jídla a dortu, co bylo přichystané. A my si povídaly s pánama a ukazovaly mapu(ano, bylo to už trapné chlubení, ale když ona je tak skvělá a nádherná) a seznámily se s pár novýma lidma. A pak si tak při řeči s Vítkem(mimo jiné nás opět přemlouval na GIS=)tentokrát už jen jemně) řekly, že by nebylo špatné uspořádat takové pogeokačerovské setkání u nás na Radhošti. Ostatně prý někde tady měla být i jedna spešl keška, ale nakonec z toho sešlo. A tak sme se shodli, že to je good nápad a my už ve vlaku se rozhodly vzít si to na starost. Už se těším. A tak se místnost postupně vyprazdňovala až sme tam zůstaly v podstatě poslední. No a protože za chvíli nám měl jet vlak, tak sme se rozloučily a s plnýma rukama odešly též. Krásné ukončení krásného roku plného dobrodružství a zvláštních chvil. Příští rok maturujem, takže kačer padá. Možná budem jezdit jen tak občas pro zábavu, uvidíme.

(a Vítek poznal rybičku v mojem podpisu, ona je to taková alfa=A=Alča, ale taky rybička, jenže když už Iruš řekla, že je to alfa, tak sem to nechala tak. To je totiž náš speciální mydvouovský podpis, alfaryba a uvnitř i=Iruška)

www.geobusiness.cz/geokacer/…se mrkněte, jestli chcete=)

Již před delší dobou si zase ti dva(kdo taky jiný, a pokud stále nevíte o kom je řeč, tak myslím Vítka a Jirku) vymysleli, že jim máme vytvořit mapu námi nalezených kešek. Tedy dobrá. Po světlé chvilce a náhodném geniálním nápadu jsme měly vizi. Olomouc posadíme do středověku, pravou pečenou a tuží malovanou mapu. Místa vyznačíme zřetelnými cestami jen ty, kterými prošly naše kroky. Zbytek bude buď v lehkých obrysech nebo(a co je hlavní) jim tam napíšeme “hic sunt leones”. Tímto latinským nápisem ve středověku označovali neznámá místa na mapách. Iruš si vyžádala staré matrikářské a kronikářské písmo a pustila se do popisování mnou zakreslených míst kešek, které označila svitkem. Samozřejmě jsme přidaly i průvodní rámeček s textem: Cestovatelé, zvoucí se GREG, putovali těmito místy pro ně dosud neznámými za dobrodružstvích nevídaných a neslýchaných. V Rožnově léta páně 2008.

Teď už se musí dodělat jen domečky, významné stavby či místa a pustit se do tuže a upéct do případně polít čajem. Myslím, že chlapci budou mile překvapeni a výtvor ohodnotí kladně. Mám pocit, že ostatní pokud něco poslali, jednalo se o počítačové zpracování neb Vítek se se zvědavostí ptal, zda-li se jedná o ruční zpracování.

Happy birthday to you, happy birthday to you. Happy birthday dear Iruš, happy birthday to you.

Cumpleaňos feliz, cumpleaňos feliz. Te deseamos todos, cumpleaňos feliz.

Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí zdraví. Hodně štěstí milá Iruš, hodně štěstí zdraví.

a v jiných jazycích to už jakože neumím. Ale chci ti říct, že tě mám moc ráda a vůbec mi nevadí, že jsi tak moc stará.=)

Tak se stala nevídaná věc. Po době více než dlouhé konečně to ČD vzdaly a vlak, jenž zahrazoval celou šíři nádraží, odvezly(až na asi čtyři neškodné vagony). Sice se už skoro stal součástí běžného rožnovského života, ale začátky byly krušné. Jak jej zvládnout? Obejít, podlézt nebo přelézt? Pokoušíme setrvat v obcházení, nechceme se sklonit a bojíme se výšek. V závěru ale zvítězilo přecejen přelézání. Jsme v tom mistři. Nestačí nám obyčejné přehopsání, chceme víc. Bereme s sebou krosny, držíme se jednou rukou(v druhé mobil a klíče), nezastaví nás ani sukně. A teď je pryč. Jaké prázdno. Snad nám brzy přivezou jiný.

Ano, ano, již je tomu tak, že dnes byly My dvě spolu se spolužáky přinuceny psát jakýsik scio vektor. Z obecných studijních předpokladů, češtiny a ájiny. Mno, tož a tak. OSP se dalo až na tu matiku, ta se mi tam vůbec ale vůbec nelíbila. A proto asi sem nestíhala, tudíž mi chybí plus minus čtyři odpovědi. Česky snad umím, ale nevím, jestli jim to bude stačit. Beztak ne. Co už. No v ájině mě nejvíc pobavila poslechová část. To byste museli slyšet. “Marrýa Sklochlemschdovskchka” znělo to asi nějak takhle. Ač mě to překvapilo, poslech jediný jsem jakžtak zvládala, ten zbytek by se určitě taky dal…kdybych tomu rozuměla.

Jo a Křivochcálek dopadl docela dobře(pro my dvě). A už máme témata na seminárku na další rok. A Juchů, mám státy severní Evropy, mám Norskóóó=)

A večer opět porada o velkém táboře. Mnoho nových nápadů, mnoho konkrétních dodělávek, ale stále spousta práce před námi.

Jelikož se dnes nic zajímavého nedělo, kromě odjezdu domů, napíšu ony slibované zeměpisné hlodovinky a jeden hlod na závěr.

“To ti nemůžu říct, to až po desáté hodině.” “Tak se šoupni do východnějšího pásma.”

“Hele vole, kdo má klíč od chatky?”(pod okny prošel dav základkářů) “…já myslela, že býci a volové se chovají extenzivně na horách…a ne tady v nížině.”

Možná, že to nepochopíte, ale nic si z toho nedělejte, to jsou speciální zeměpisné vtípky.

…a hlod na závěr aneb naše nové motto: “Pochop, my máme rozdílné mozky.”

Busem vyjely oba semináře do Sloupu, kde si my dvě koupily vytouženou Margotku. Dneska nás už nic nenaštve. Návštěva Sloupskošošuvských jeskyní by byla dokonalá, kdyby se ná podařil získat delší okruh. Ale i ten kratší se mi líbil. Nádherné krápníky a přehluboké díry až tam dolů. Čekání na obědvající si kluci zkrátili soutěží ve skoku s vrutem z rozvrzané houpačky. Alespoň zabavili i nás ostatní. Biologie poté vyrazila lovit ptáky, my dostali do dvojic písemku od docenta Hofmana. Chyba=kolečko kolem rybníka, Jonáš, když špatně opraví=kolečko kolem rybníka. Ani nám to moc práce nedalo a tradá všichni správně…takže kolečko za odměnu=)jednalo se o doplnění profilů kopců k vrstevnicím. Zanedlouho jsme dostihli biology, ale nechtělo se nám čekat na vedru a slunku, tak jsme šli dál. Dalším žlebem až k Punkevním jeskyním, měli plno a totálně bez skuliny pro šest osob. Nevadí. Vylezeme na Macochu a teoreticky opět narazíme na druhý seminář, který si nazacházel jako my. Krásná ďoura. Po spojení obou skupin následoval bezvýznamný pochod směr Jedovnice a kemp. Po asfaltce, takže nožky bolely. Tenhle den na sobě měli všichni trika s rukávem, jelikož většina už cítila lehce červená ramena. například my dvě máme přesně vypálené ramínka od tílek a popruhy batůžků a já navíc cop. Večer jakože se budeme balit. Po dlouhé době čtení se Iruš konečně zvedla, že začne. Ano, pár mravenců se nám po chatce promenovalo už předtím, ale tohle bylo moc. Celý kout kolem koše se jimi černal. Má nevhodná rada(zapomněla jsem na oheň) způsobila, že když je Iruš postříkala sprejem, rozutekli se všemi směry. Nezaváhaly jsme a nahradily si nekonané hodiny stepu. Vrahouni, ale s dobrým pocitem uvnitř. Po této odysei jsme si konečne spakovaly věci, ulehly a povídaly si tajemství=)s botou pohotově připravenou na zbytky mravenců. Poslední den. Poslední noc.

Dnešek se nesl ve znamení živého, pravého, opravdového a skutečného docenta. Docenta Hofmana. My ze zeměpisu pravidelně píšeme docenty Chocholouška, Křivochcálka či Vševědělka(jakože jejich písemky, které jsou vážně vtipné), ale živého docenta jsme ještě neviděli. Prostě krása. Neuvěřitelně chytrý a měl dotěrné otázky. S ním jsme prošli jakousik středověkou vesnici, zrekonstruované základy dvou chalup a studny. Pak to vzali přes les do Křtin, tam se mrkli na barokní kostel postavený Santinim(pravděpodobně slavným architektem té doby) a elipsoidní školu. Po obedě pokračovali na jeskyň Výpustku. Vnitřek nudný a prázdný, navíc kapalo za krk a do výstřihu, případně do oka, ze všech stěn a stropů. Jelikož nám nikdo předem neoznámil, že půjdeme do jeskyní, šli jsme jen v tílkách a mikina žádná. Věřte mi, v jeskyních je kosa, velká kosa.Vynahradil to průvodce v krásné červené bundě, která mu nehorázně sekla. A protože děcka už byly utahané, museli jsme oželit Býčí skálu s vývěrem potoka a busem se vrátili do Jedovnice. Ušlý program nám pan docent nahradil hrou Brenballu. Něco jako baseball či softball, ale šíleně moc se tam běhá. A tak v poklidu skončil po mnohém dalším i třetí den.

Mnohé další= měly sme hroznou chuť na Margotku, ale jelikož ji nevedli, Iruš koupila pizzu a tak sme se přežraly, ale stálo to za to=)

Den druhý byl dnem nás dvou, měly jsme provést zeměpisný seminář(šest lidí i s profesorem) po zajímavostech okolí. První tři stanoviště ale převzal Marek a šlo se i s biologií.  Tudíž asi dva či tři kiláky do vedlejší vesnice se šly celé dopoledne. Pravda, zastavili jsme se u propadání Jedovnického potoka a navštívili mlýn v holandském stylu s úchylným dědulou-průvodcem. Přesto zastavování na každém metru kvůli kytkám, stromům, všelijaké havěti se mi zdá přehnané. Naštěstí po svačince se zeměpis trhl a pokračoval na Sečský lom na písek. Z tama mám krásné pískové šutry. Následovala cesta ke Klostermance(pracovní název pro Klostermanovu studánku). Já to Irušce říkala, že se de furt po zelené, ale asi málo důrazně. Tak sme si trošku zašli…na opačnou stranu…ale po alternativních stezkách a krosech lesa sme se napojili na správnou cestu a dál šli již nerušeně. Klostermanka nicmoc. Další zastávkou mělo být arboretum Křtiny. Zvolili jsme cestu Zemanovým žlebem(je to tam samý žleb a já si vždycky vzpomenu na Helmův žleb z Pána prstenů). Arboretum zavřeno…nééé. Od Iruš jsem si vyžádala vlásenku a pustila se do zámku. Jejich policisté dostávají asi moc velký plat či co, že jsou tak hrr do práce, ale v minutě jeli okolo. No nic. Zanechala sem marného páčení a po žluté  se celá naše skupina vrátila do kempu. Biologie se vláčela po svých čtvercích, zatímco my už užívali klidu, sprchy a večeře. A ovšem večer nemravnosti v chatce=)

Po ranním sbalení batožiny a příchodu na nádraží, nemluvě o zdlouhavé cestě v rámci Českých drah, dorazil seminář biologický a trosky semináře zeměpisného do Jedovnice. Jedovnice je vesnice, co si říká městys. Mají tam pár paneláků, jakousik školu, obchody, domky,…a rybník Olšovec. Nedávno ho prý bagrovali, ale udělali to tak nenápadně, že to vůbec nejde poznat. Navíc voda v něm vypadá jako řídší želatina, což asi nesvědčí místním kaprům, které bylo možno vidět pouze břichem vzhůru. (nad čímž se zhrozeně pozastavoval pan profesor Solanský, začínající rybář) Po ubytování v chatkách a zneužití záchodů absolvovali všichni cestu kolem onoho rybníka, aby věděli co budou běhat, když nadýchají. Biologisté si vyměřili čtverce několika rozdílných biotopů pro zítřejší podrobné zkoumání. Já měla úspěšný den. Našla jsem skořápku od vajíčka, parůžek a ještě si šplhla u Marka poznáním páru kytek. Po celkem příjemné procházce, večeři a důkladnějšímu zabydlení se…já vám ještě neřekla, že my dvě vyhrály chatku jen pro sebe, juchů. Tedy po tom všem přišla studená sprcha. A za tu se muselo navíc platit. Desetikorunou. A studená byla opravdu studená až ledová. Z celkových osmi minut tekla teplá voda pouze poslední minutu. Abych se o tom nemusela rozepisovat i v dalších dnech, tak řeknu rovnou, že náš jek a řev se nesl hodně dlouho a vysoko…Večer se v naší chatce konaly neplechy, jak jinak. Virtuálně jsme spolu chodily nakupovat do supermarketu(sme nedávno v jakémsi trapném dívčím časopise četly, že kamarádky spolu musí chodit nakupovat do supermarketu a říkat si tajemství a kdoví co ještě) a povídaly si zeměpisné hlody(viz. určitě někde níže). A tak se náš první den zakončil klidným usnutím kolem desáté.

3050 př.n.l - Jeden Sumeřan vynalezl kolo. Do týdne byl nápad ukraden a zduplikovan dalšími Sumeřany, čímž byl do budoucna dán základ obchodní etice.

2900 př.n.l. - Podiv nad tím, proč Egyptani nazvali tu novou věc “Sfinga” se stal prvním ze sedmi divu světa.

1850 př.n.l. - Britoni prohlásili operaci Stonehenge za úspěch. Konečně se jim podařilo ty šutráky seskupit v dostatečně nesmyslném tvaru, aby tím dokázali vědce mást po celá staletí.

1785 př.n.l. - První kalendář, sestávající z roku s 354mi dny, byl představen Babylonskými vědci.

1768 př.n.l. - Babyloňané zjistili, že je něco špatně, když zima začala v červnu.

776 př.n.l - První peníze na světě se objevily v Persii, což mělo za následek, že hned druhý den se v Persii objevil první padělatel na světě.

525 př.n.l. - Byly uspořádány první Olympijské hry na světě. Ukázalo se, že jsou podobně těm moderním, s tím rozdílem, že Rusové se nesnažili zapsat dvoumetrovou osobu s knírkem do ženského vrhu kouli. Místo nich to udělali Egyptani.

410 př.n.l. - Řím ukončil praxi uvrhnuti dlužníků do otroctví, čímž odstranil největší překážku vzniku kreditní karty.

404 př.n.l - Peloponéská válka trvala už dvacátý sedmý rok, protože ani jedna ze stran nedokázala najít písaře schopného do mírové smlouvy správné napsat “peloponéský”.

214 př.n.l. - Desetitisíce Číňanů pracovali desítky let na výstavbě 2 800 kilometrů dlouhé Velké Čínské zdi. A po tom všem se ukázalo, že ani to nedokáže udržet sousedovic čokla venku.

1 př.n.l - Výrobci kalendářů zjistili, že se absolutně nemohou shodnout na tom, jak se bude nazývat příští rok.

79 n.l. - Nákup pozemků v Pompejích se ukázal jako dosti pitomá investice.

432 n.l. - Svatý Patrik přinesl do Irska křesťanství, čímž dál domorodcům zajímavý důvod k vzájemným masakrům po celý zbytek jejich zaznamenané historie.

1000 n.l. - Leif Ericsson objevil Ameriku, ale řekl si, že to ani nestojí za zmínku.

1125 n.l. - Arabské číslice byly poprvé představeny v Evropě, což dovolilo rolníkům vyřešit jejich nejvíce matoucí problém: Kolik dlužíte na daních z MMMDCCCLX lir, když jste zařazení v XXXVI procentní daňové skupině?

1233 n.l. - Je zavedena Inkvizice, aby mučila a zabíjela každého, kdo by nesouhlasil se zákony Církve svaté. Avšak tyto praktiky jsou tak nekřesťanské, že je ji dovoleno pokračovat jenom příštích 600 let.

1297 n.l. - První burza na světě otevřena, ale nikdo nebyl tak prozíravý, aby kupoval akcie Xeroxu a IBM.

1433 n.l. - Portugalsko odstartovalo obchod s africkými otroky, což ukázalo, co dokáže malá ambiciózní zemička s troškou důvtipu a spoustou zlých úmyslu!

1456 n.l. - Anglický soudce revidoval případ Johanky z Arku a zrušil rozsudek smrti. Bohužel pro obžalovanou, rozsudek byl vykonán již v roce 1431.

1492 n.l. - Kolumbus dokázal jak moc se ztratil, když přistál na Bahamách, pojmenoval je Sán Salvador a místní obyvatelé nazval Indiány.

1497 n.l. - Amerigo Vespucci se stal osmým nebo devátým objevitelem skutečnosti, že se jedna o Nový Svět, avšak prvním, kterého napadlo nazvat ho po sobě … Spojené Státy Vespuccijske!

1508 n.l. - Michellangelo konečně souhlasil s tím, že vymaluje strop v Sixtinské kapli, ale stále odmítal potom umývat zaflákaná okna.

1522 n.l. - Vědci, kteří dobře věděli, že svět je placatý, učinili závěr, že Magellan uskutečnil cestu kolem něj tak, že se plazil po jeho spodní straně.

1568 n.l. - Smutný nad pošpiněním svého dobrého jména, vyvraždil Ivan Hrozný dalších 100 000 rolníků, aby ho přestali nazývat Ivanem Hrozným.

1618 n.l. - Příští generace byly odsouzený k záhubě, když Angličané popravili Sir Walter Raleigha, ale jeho tabákové rostlinky nechali na pokoji.

1642 n.l. - Devět studentů obdrželo úplně první tituly bakaláře umění na americkém kontinentě a okamžitě zjistili, že nejsou žádná volná místa pro chlapce s pokrokovým uměleckým vzděláním.

1670 n.l. - Puritáni byli natolik zabrání do upalování falešných čarodějnic, že ani neoslavili kulaté výročí získání své náboženské svobody.

1755 n.l. - Samuel Johnson vydal první anglicky slovník, čímž aspoň malým dětem poskytl knížku, ve které mohly najít všechna sprostá slova.

1758 n.l. - New Yersey je vybráno, jako místo pro první americkou Indiánskou rezervaci. To mělo Indiánům ukázat jak nuzný život je od této chvíle v podobných zařízeních čeká.

1763 n.l. - Francouzsko-Indiánská válka skončila. Jak Francouzi tak Indiáni prohráli.

1770 n.l. - Zastřelení tři lidí během Bostonského masakru zažehlo plamen revoluce. O 200 let později by zastřeleni tři lidí v Bostonu bylo považováno za průměr pro sobotní noc.

1773 n.l. - Kolonisté v bostnoskem přístavu naházeli do moře náklad čaje. Britové tento čin nazvali barbarstvím, protože nikdo k tomu nepřidal mléko.

1776 n.l. - Napoleon se rozhodl udržovat neutrální postoj k Americké revoluci. Primárně proto, že mu bylo teprve sedm let.

1779 n.l. - John Paul Jones Britům oznámil “Teprve teď začínám bojovat!”, načež se začal cítit poněkud trapně po zjištění, že jeho loď se potápí.

1793 n.l. - Nejslavnější větou , kterou Marie Antoinetta řekla bylo: “Dejte jim nažrat olova!”. Bylo to taky poslední diplomatické prohlášení, které kdy pronesla. A taky poslední věc kterou vůbec pronesla.

1799 n.l. - Překlad nápisů na rosettském kamení konečně učencům prozradil, že egyptské hyeroglyfy neříkají nic důležitého: “Dráhy Ramsesi, jak se máš? Já se mám dobře”

1805 n.l. - Robert Fulton vynalezl torpédo.

1807 n.l. - Robert Fulton vynalezl parník, takže měl konečně něco, co mohl vyhodit do povětří torpédem.

1815 n.l. - Jsou stanovena pravidla Poštovní služby. Stalo se tak poté co Andrew Jackson zvítězil v bitvě o New Orleans měsíc po skončení války 1812-1814, o čemž ho měl spravit dopis, který však dostal až po bitvě.

1850 n.l. - Henry Clay prohlásil: “Dávám přednost tomu mít pravdu, než se stát prezidentem”, což vyvolalo bouří smíchu, neb to prohlásil člověk, který na prezidenta neúspěšně kandidoval pětkrát.

1859 n.l. - Charles Darwin napsal “O původu druhu”. Má to zhruba stejnou zápletku jako “Planeta opic”, ale rozhodně to nevydělalo tolik peněz.

1865 n.l. - Unionističtí vojáci čelili nejtěžšímu úkolů celé války: Udržet generála Granta natolik střízlivého, aby přijal Leeovu kapitulaci.

1894 n.l. - Thomas Edison promítl první pohyblivé obrázky. Všem se to líbilo, s výjimkou filmových kritiku.

1903 n.l. - Otevření Transsibiřské magistrály umožnilo cestujícím z Moskvy dosáhnout Vladivostoku za 8 dní, což je mnohem rychleji, než se tam většina z nich kdy chtěla dostat.

1910 n.l. - Založení Mladých Amerických Skautu se stalo špatnou zprávou pro staré dámy, které by raději přecházely ulice samy.

1911 n.l. - Roland Amundsen dosáhl Jižního Pólu a uvedl, že jeho podezření se potvrdilo: Jižní pól vypadá zatraceně stejně jako ten Severní!

1912 n.l. - Lidé s rezervacemi na zpáteční cestu Titaniku dostali své peníze zpět.

1920 n.l. - Osmnáctý dodatek Ústavy USA postavil pití alkoholu mimo zákon, takže s tím každý přestal. Tedy s výjimkou těch 40ti milionů, kteří nepřestali.

1924 n.l. - Hitler byl propuštěn z vězení o čtyři roky dříve na čestné slovo, že se úplně změnil a že s ním už nebudou žádné potíže.

1928 n.l. - Herbert Hoover slíbil “kuře v každém hrnci a auto v každé garáží”, ale opomněl dodat, že brzo bude většina američanu bez hrnců a bez garáží.

1930 n.l. - Objevení Pluta. Ne toho čokla, troubo, ale planety. Pes byl vytvořen až v roce 1938.

1933 n.l. - Německé hospodyňky zjistily, proč se ten bláznivý tapetář s knírkem už nikdy nevrátil, aby dodělal svou práci.

1933 n.l. - Hitler založil Třetí říši a vyhlásil, že bude trvat tisíc let. S vývojem události se ukázalo, že se sekl jen o 988 let.

1938 n.l.- Velká Británie a Německo podepsaly mírovou smlouvu, čímž odvrátili i to nejmenší nebezpečí vzniku Druhé světové války.

1944 n.l. - Hitlerův slib, že když vyhrají válku, dostane každý Němec Volkswagena se ukázal být slabším stimulem, než Vůdce očekával.

Wow, pětset návštěvníků, tak to je síla. To chce oslavit. Otevřte kofolu a domácí malinovou šťávu, pusťte hitovky x-tých let a tři dny se radujte, tři dny veselte a volejte sláva do všech světových stran. Nevím, kdo všechno má podíl na tomto čísle, avšak díky zasílám všem, kdož jen jedním okem nahlédli k nám. A kdo nahlédl i tím druhým, za odvahu a neohroženost, posílám díky dvé. A jelikož mě inspirace opouští jak…no ani to už nevymyslim, tak prostě pápá a hůhů a podobně a jak dosáhneme nějakého dalšího zajímavého čísla, tak se ozvu.

Dnes po napsání doc.Chocholouška jsme se s Iruš v semináři dozvěděly, že vedeme úterý v Jedovnici. Vyfasovaly sme mapu, materiály, co máme obejít a že jako ať vymyslíme trasu. No vtipné, kdyby jen tušil, jak lehce dokážu z mapy vyjít, neukázal by mi ji ani z dálky. Nuže bude mít, co chtěl. Ztratíme se, zabloudíme, projdeme se, poznáme krásy krajiny v prostoru min. 20 km čtverečních a prožijeme nevídaná dobrodružství.

A Iruš? Jak to vypadá se spaním?

Qué hora son mi corazón
Te lo dije bien clarito
Permanece a la escucha
Permanece a la escucha
12 de la noche en La Habana, Cuba
11 de la noche en San Salvador, El Salvador
11 de la noche en Managua, Nicaragua

Me gustan los aviones, me gustas tú,
me gusta viajar, me gustas tú,
me gusta la maňana, me gustas tú,
me gusta el viento, me gustas tú,
me gusta soňar, me gustas tú,
me gusta la mar, me gustas tú,

Qué voy a hacer, je ne sais pas
qué voy a hacer, je ne sais plus,
qué voy a hacer, je suis perdu
qué hora son mi corazón,

Me gusta la moto, me gustas tú,
me gusta correr, me gustas tú,
me gusta la lluvia, me gustas tú,
me gusta volver, me gustas tú,
me gusta marihuana, me gustas tú,
me gusta colombiana, me gustas tú,
me gusta la montaňa, me gustas tú,
me gusta la noche, (me gustas tú).

Qué voy a hacer, je ne sais pas
qué voy a hacer, je ne sais plus,
qué voy a hacer, je suis perdu
qué hora son mi corazón,

Doce un minuto

Me gusta la cena, me gustas tú,
me gusta la vecina, me gustas tú,
radio reloj, una de la maňana,
me gusta su cocina, me gustas tú,
me gusta camelar , me gustas tú,
me gusta la guitarra , me gustas tú,
me gusta el reggae, me gustas tú,

Qué voy a hacer, je ne sais pas
qué voy a hacer, je ne sais plus,
qué voy a hacer, je suis perdu
qué hora son mi corazón,

Me gusta la canela, me gustas tú,
me gusta el fuego, me gustas tú,
me gusta menear, me gustas tú,
me gusta La Coruňa, me gustas tú,
me gusta Malasaňa, me gustas tú,
me gusta la castaňa, me gustas tú,
me gusta Guatemala, me gustas tú.

Qué voy a hacer, je ne sais pas
qué voy a hacer, je ne sais plus,
qué voy a hacer, je suis perdu
qué hora son mi corazón,
(qué voy a hacer, je ne sais plus,
qué voy a hacer, je ne sais plus,
qué voy a hacer, je suis perdu),
qué hora son mi corazón…

4 de la maňana.

Alabim alabam alabim bom bam
alabim alabam alabim bom bam
obladi oblada obladi da da
alabim alabam alabim bom bam

Radio reloj, 5 de la maňana.
No todo lo que brilla es oro.
Remedio chino e infalible…